Politika podzimu nesluší

V tyto barevné dny, kdy čerpáme především zbytky letní energie, abychom si uskladnili něco pro zimní chudoslunečnost, se mi zdá přítomnost volební politiky nadbytečná.

Volit samozřejmě půjdu, to zase ano, ale ještě radši se pak vydám na procházku. Na jednu z těch vydatných, kdy ale místo batůžku se svačinou si s sebou jako parťáka přiberu jen fotoaparát a velkou chuť tu míjenou a pomíjivou krásu zvěčnit. A věřte, že na takovém výšlapu ani nevzdechnu na to, jestli pan iks ypsilon kandiduje do senátu, aby prospěl svým voličům… nebo radši sobě.

Jestli souhlasíte, tak pojďte, vykašleme se na politikaření, zavážeme tkaničky a vyšlápneme společně třeba sem:

protože tady si někdo chystá materiál na poslední táborák

nebo se projdeme po podzimním běhounu – ale bacha, neluxovat

a tady se posadíme na jedno podzimní kafe

protože cesta k barevnému triu pěkných pár kroků obnáší

a teď je ta správná chvilka přemluvit třeba kamarádku Táňu, aby vám zapózovala pro fotografii, a pak ji nazvete PODZIMNÍ EMOCE (myslím tu fotku, nikoli kamarádku Táňu)

a emoce se vás možná zmocní i při pohledu na takto úhledné zátiší

možná i na tento detail

a pak spatříme půvabný kvítek a já přesně v tu chvíli vím, že fotografii nazvu POSLEDNÍ RŮŽE OD CASANOVY, protože přesně tak se jmenuje můj oblíbený film, který je hereckým koncertem všech účinkujících a duchaplný od prvního do posledního slova

taky vám připadá, že za těmi dvířky podzim bydlí?

a když už jsme objevili vrátka do podzimu, tak tohle může být jeho sídlo

toto jeho žezlo

a tohle je jasný PODZIMNÍ TRŮN

Ale jestli už vás bolí nohy, tak sem radši nesedat, třeba byste pak museli vládnout. A víte co jsme si slíbili na začátku, na politiku se vykašleme, protože ta podzimu fakt nesluší.