To bylo milé, Zdenčí!

Zatímco já si včera do konzumu nákupní lísteček brát nepotřeboval, protože jsem si šel jenom pro česnek.

Odhaduješ-li, že jsem koupil tři úplně jiné věci, odhaduješ správně!

Souzním s vámi pane Gottwalde..v supermarketech (aspon tady v Kanadě) neustále mění lokaci zboží, abyste než najdete to, proč jste do obchodu přišel, musel projít celým supermarketem a viděl vše, co nabízí a tímpádem nakoupil i spoustu věcí, které vypadají lákavě, ale je nepotřebujete. Kdysi jsem slyšel jednoho staříka, který po sametové revoluci zvolal...Tak ted konečně budeme mít co potřebujeme. Jenomže část toho vytouženého 'kapitalismu' je to, že budete kupovat i to, co vůbec nepotřebujete.

Ahoj Zdeni. Už roky se snažím přijít na kloub záhadě, proč okamžitě a trapně zapomenu jméno člověka, který je mi představován. Přitom paměť na jména (i tváře) docela mám - když sleduji například film, zapamatuji si jména i příjmení všech jedenácti podezřelých. Ale při představování, kde hraji roli přímo já, si zaboha nevzpomenu ani na to jedno jméno. Proto se před Tebou hluboce v obdivu skláním. Mám dotaz: Musím těch šest kilometrů ujít v každém případě, anebo mi budou stačit jen čtyři, když je to do kopce a na zádech budu mít batoh?

Jarmilko, mně se ta jména taky nějak začínají vymykat z paměti. Já jsem dříve v knihovně bez problémů oslovila příjmením kolem tří stovek dětských čtenářů, dneska jsem u mnohých ráda, když mi včas předloží průkazku a já rychle mrknu na jméno .

Co se týká batohu, budou Ti stačit ty čtyři kilásky a jako kontrola, jestli to funguje, bude dobré, když si doma po návratu z terénu vzpomeneš, že jsi měla batoh, který je potřeba sundat. Pokud s ním na zádech začneš vařit oběd, tak ty dva kilometry ještě přidej .

Za nic na světě si nemohu vzpomenout o čem ten blog byl, ale na tom obrázku vypadáš dobře.

Vašek

Vašku, to je od Tebe moc milé, děkuji, zkoušela jsem si ten dres celé odpoledne, aby mi to seklo .

V práci máme plno "seznamů úkolů" nejasného data, úkoly se i opakují (nákup, účetní, babička...).

Svádíme jejich tvorbu a ponechávání na táře na nevyspanost, hořčík, hormonální nerovnováhy... A ono by zatím stačilo víc chodit.

Klárko, já myslím, že v lékárně se naběháte celkem dost, tak asi přidat jen pár rychlých kroků cestou domů a je to vyřešené .

Zdeni, dnes jsem ušla cca 13 kilometrů. Na mou pamět to bohužel vliv příliš nemělo. No jo, ještě by to chtělo těch 6 kilometrů navíc.

Úplně ti rozumím. Co si nezapíšu na poznámkový lístek, to si nemám šanci zapamatovat. Ale největší problém je, že si nepamatuji, kam jsem ten lístek dala, a když ho náhodou najdu, netuším, co ta pamětihodná poznámka znamená.

Měj se fajn. A s tou pamětí: o těch 19 kilometrech to opravdu není.

Jéé, Pavlí, 13 kilásků, to je pěkný výkon. Jinak co se týká trénování paměti, tak ty kurzy pořádáme u nás v knihovně už víc než 10 let, jezdí k nám certifikovaná lektorka a účast je víc než hojná. Lidi si to hodně pochvalují, ale na podzim mě rozesmálo, když jedna z účastnic přišla do knihovny na kurz v pondělí místo v úterý a omlouvala se, že si nepamatuje, kdy to má být. Tak pak jsme se tomu chechtaly společně.

On je tu ještě jeden fenomén - velmi často si pamatujeme věci staré třeba 30-50 let a ty, které se staly před dvěma roky, ani ťuk. Jeden příklad za všechny (a ti, kdo mi řeknou, že jsem blázen, budou po zásluze - ještě nevím co): nedávno jsem se zabýval historií MS ve fotbale a bez problémů jsem z paměti vylovil všechny výsledky ze šampionátu 1974. Ovšem z těch v posledních dvaceti letech jsem neuspěl ani v jednom. Mám dojem, že s tím chůze moc společného nemá...

Hezký únor.

Milý Richarde, no to právě má, omlouvám se, že nesouhlasím. Ta chůze paměť posiluje, hlavně krátkodobou paměť, která s postupujícím věkem velice slábne. Tu je nutno posilovat, protože tam je ten problém, který nám umožňuje bez problémů vydolovat historky, které se nám přihodily před dvaceti lety, ale včerejší nám dávají zabrat . Mimochodem, já bez problémů vyjmenuji celou sestavu našich hokejových vítězů MS v roce 1976 i jejich čísla na dresech, ale letošní reprezentaci moc natrénovanou nemám.

Můj největší problém je, že nemám problém mluvit s cizími lidmi. Takže žvaním v čekárně u doktora, na autobusové zastávce atd. Pak potkám někoho "Dobrý den. Jak to dopadlo?" Kdo to je? Ptá se na vyšetření u doktora? Na vánoční trhy v Polsku, které mi někdo doporučil? Na šachový turnaj?

Anooo, to mám taky, to jsou "skvělé" okamžiky !

Ráda jsem chodila pěšky, mívala jsem spanilé jízdy po obchodních domech ve středu Prahy

Teď je znát, že s pochodováním je utrum. Ach ta paměť...

Ano, Nadi, v takových případech je možné, že člověk zapomene i to, co si chtěl koupit .

Při devatenácti kilometrech chůze obvykle mnoho vjemů nutných k zapamatování nezažijete. Po jejich absolvování padnete únavou a ani nějakou dobu vůbec nevnímáte. A až se vzpamatujete, zbývá ze dne už jen tak málo, že těch pár událostí si bez problémů zapamatujete.

A ještě jste udělal něco pro své zdraví. Nemá to chybu.

Udělala. Překlep. Ta proklatá shoda podmětu s přísudkem!

Pobavilo, pohyb je dôležitý a správne dýchanie k tomu, to okysličenie naozaj pomáha.Zdravím, a veľa radosti pri prechádzkach želám.

Děkuji, Janinko, chodím moc ráda, proto mi v zimě tak schází nedostatek denního světla, protože po večerním návratu z práce už toho moc nenachodím, ale jaro se blíží, jupííí .