Pes zachráněný psem

Stalo se to před dvěma týdny. Jeden ze psí rasy jezevčíků se stal hrdinou, když zachránil život maličké jorkšírce, kterou její majitel odsoudil k dlouhému a trýznivému umírání.

Psi prý mají mimořádnou schopnost pomáhat lidem, aby zapomněli na strach a úzkost. Je například dokázáno, že lidé, kteří mají psa, trpí méně stresem, nechodí tak často k lékaři, mají nižší krevní tlak a jsou méně ohroženi infarktem a stařeckou demencí. Tak tomu říkám báječné životní poslání. Jenže někteří z těch, kdo si říkají člověk, mají naopak mimořádnou schopnost psům ubližovat a strach a úzkost v nich programově vyvolávat. A to je trestuhodné.

Hned jak se ráno probudí, psi radostně vítají nový den; jsou čilí a zvědaví, jaké dobrodružství jim přinese. Kdyby se probouzeli s takovou radostí lidé, byli by šťastnější. Tento výrok není z mé hlavy, i když s ním stoprocentně souhlasím. Pronesl ho Jackie Stewart. A mě ve světle příhody, se kterou vás teď chci seznámit, napadá, že svět by byl mnohem příjemnější místo k žití, kdybychom časně ráno uvažovali jako psi.

Nevím, zda o něčem podobném dumala i zdravotní sestřička, které se před 14 dny při večerním venčení v Klánovickém lese vysmekl její jezevčík a pelášil tak daleko, až z něj byla jen tečka s krátkýma nožičkama mizející mezi stromy. Když se však malý sprintér po dlouhé chvíli spořádaně vrátil, jeho panička nevěřila svým očím. Její pejsek držel v tlamičce překousaný provaz, na jehož druhém konci byla uvázaná koule špíny a zplstnatělých dredů. Po první očistě se z té zbídačené hromádky neštěstí vyklubala maličká jorkšírka. Když uvážíme, jakou hrůzu a utrpení jí připravil původní majitel tím, že ji ponechal hroznému osudu uvázanou v lese, pak zároveň musíme uznat, že tato psí slečna měla obrovské štěstí, a to nejen v podobě psího kavalíra. Po veterinárním ošetření a vyšetření se totiž ukázalo, že zhruba dvouletá fenečka, až na různé jizvy po celém tělíčku, nastřihnutém uchu a přerostlé drápky, je jinak zdravá.

Snad tohle zachráněné zvířátko připíše lidskému pokolení alespoň jedno plusové znaménko, protože majitelka jezevčíka jorkšírku neodnesla do psího útulku, ale ujala se jí. A jak vidno na fotografii, jsou teď s hrdinským jezevčíkem nejlepšími kamarády.

Až stejně jako já počastujete hanlivými slovy toho darebáka, který mohl v Klánovickém lese něco tak strašného udělat, zkuste si pro vyrovnání skóre říct a hlavně naplnit moji oblíbenou větu: Chtěl bych být tak dobrým člověkem, za jakého mě má můj pes.

P.S. Děkuji srdečně paní Renatě za to, že mě seznámila s touto skutečnou příhodou a za laskavé poskytnutí fotografie.