Patřili jste vloni mezi Sedm statečných?

Myslím, že jsme mezi ně patřili tak nějak všichni a letos se z toho budeme snažit vzpamatovat, silné povahy v tom budou pokračovat.

No, řeknu vám, že NĚKDO TO RÁD HORKÉ, ale co je moc, to je moc, vždyť ten loňský rok byl opravdu tak akorát pro SEDM STATEČNÝCH. Ani v TENKRÁT NA ZÁPADĚ to nebyla taková divočina, dokonce i naše volby se předvedly spíš jako BEZVA FINTA a někteří se dokonce hned po vyhlášení volebních výsledků ptali: KAM SE PODĚLA SEDMÁ ROTA?

Faktem zůstává, že nová vláda si o té minulé rozhodně pomyslela, že jí zanechala PODIVNÉ DĚDICTVÍ, zatímco odcházející ministři se při pohledu na ty nastupující nemohou dohodnout, kteří z nich jsou HODNÝ, ZLÝ A OŠKLIVÝ.

Proto od letoška čekáme, že by to mohl být konečně SVATÝ ROK, ale jestli to budou jen obyčejné krátké PRÁZDNINY V ŘÍMĚ, pak je to na nás pěkný PODRAZ.

Přiznávám, že jsem vděčná programu ČT2, že mě na několik prosincových večerů připoutal k obrazovce pravidelnou várkou úžasných starých filmů, které mám tak ráda, že je můžu vidět kdykoli znovu a vždycky se bavím jako poprvé. Když jsem se nedávno opět dívala, jak v závěru Svatého roku říká Jean Gabin při odchodu z kostela prosebníkovi, který žádal peníze na kostel: „Dej pokoj, já už jsem přispěl,“ a snad už po dvacáté jsem se nahlas rozesmála, napadlo mě, že bych z názvů těch mých oblíbených zahraničních filmů, které jsem na čété dvojce shlédla, mohla poskládat takové drobné zamyšlení u příležitosti přechodu z loňského roku do letošního. Byla to fajn hra se slovy a pro mě úsměvný začátek nového roku.

A tak přeji do roku 2026 vám všem hlavně pevné zdraví a mysl, která si se vším ostatním poradí!

Vaše Zdeňka Ortová