Při mém krátkém působení v ČSLA jsem byl každou vyšší šarží oslovován prvním pádem a nikoli vokativem. Od té doby jsem na to alergický. I mnozí diskutující zde na blogu to užívají bezbřeze. Pro mne je to prznění naší krásné češtiny.

Nejenom užívají, ale jeden tvrdě dehonestuje ty, kteří ho osloví vokativem.

Jde nejen o jazykovou neznalost, ale zároveň také o neúctu k dotyčnému člověku.

V současné bláznivé době, kdy jsou některé ženy posedlé rušit přechylování u svých příjmení, si tyto zjevně vůbec neuvědomují, že se tak dobrovolně této úcty vzdávají. Sice se to v tomto případě netýká přímo vokativu (tam je tvar shodný s nominativem), ale ve zbylých 6 pádech zní tvar 1. pádu vzdáleně a ne zrovna zdvořile. Je propastný rozdíl, řekne-li se: "Potkal jsem paní Čermákovou" vs. "Potkal jsem paní Čermák." To druhé nejen tahá za uši.

Naprosto souhlasím a děkuji za Váš debatní příspěvek!

Nejsmutnější většinou bývá, že když se v naší mateřštině nepoužívá správných tvarů - a oslovení mezi ně patří hodně často - většinou je argument, že důležitý je obsah. Ten je většinou podstatně horší než třeba špatné oslovení.

Myslím, paní Zdeňko, že jste vystihla velmi hezky onen příměr a každý by si to měl nějakou formou vyzkoušet. Třeba by se někdo chytil za nos a přestal papouškovat nesmysly typu „v cizině se to tak dělá“. Takoví by se možná divili, co všechno (i když v jiných oblastech) by museli dle tohoto mustru snášet.

Vám přeji krásný začátek nového týdne, vlastně posledního s letním časem - tedy letos, jak se zdá.

Děkuji za vstup do debaty a přiznávám, že se letos vůbec nemůžu smířit se skonem léta, potřebuji ho, ještě se s ním nechci loučit, ach jo.

Ano používání nominativu místo vokativu tahá za uši. Po zhlédnutí zpráv mívám uši vytahané jako osel, ani redaktoři ani politici nepoužívají totiž správně střední rod.

Vašek

Také jsem občas za oslíka a uši si musím usušit na šňůře.

Správně, Zdeni, je to ošklivý a za uši tahající nešvar.

Vždycky je mi líto, když se čeština przní, tak se snažím na tom nespolupracovat.

Nevím, jestli jde o germanismus nebo slovakismus, svědčí to ovšem o neúctě k českému jazyku.

Je to germanismus. A právě že jde už o hodně starý zvyk, tak bych v tom výraz neúcty neviděl.

A já už jsem se těšila na nějakou čurologickou historku.😆

Klárko, může být, ale nejdřív si k Tobě musím přijít koupit zkumavku.

Zdeničko

Mám pána tohoto jména za nejbližšího souseda (i kamaráda), takže téměř denně na zahradě poslouchám "pane Čermák" namísto "pane Čermáku". A hádej, kdo ho takto oslovuje? Paní učitelka, nyní ve výslužbě. Už jsem si mnohokrát říkala, že s ní o tom promluvím, ale vždy mě okřikne vnitřní hlídač: Co je ti do toho, starej se o sebe! Ale dneska, díky Tobě, si ji odchytím! Neměl by s tím být problém, jsme sousedky a tykáme si. Jen doufám, že mi do toho počasí nehodí vidle, že nebudou kvůli dešti všichni zalezlí.

Nezapomeňte udělat náležité entrée: „Paní učitelka, mohu vám něco sdělit? Slyšíte, jak to zní příšerně? A přesto tento tvar používáte, kdy oslovujete jménem.“ Třeba Vám dodatečně přepíše známku z češtiny

Já vím, že správně je 5. pád, ale dle krajové zvyklosti to u nás téměř nikdo nepoužívá.

Naopak mi zní divně pane Líbale, ale pořád ne tak divně jako pane Milane.

Ano, máte pravdu, přiznávám, že i mně ten první pád občas unikne, ale jak mám tu naši mateřštinu stále raději, snažím se, pane Líbale, vokativ používat.

Děkuji Vám za reakci a přeji příjemný start do nového týdne.

Prohřešky proti české gramatice a pravopisu mne nepřestaly iritovat, ale už jsem tak otrlý (či možná spíš líný) že leckdy už se jen otřesu odporem, a neopravuju.

To já se ve svém věku už otřásat bojím, aby mi něco neodpadlo.