Olympijské makronky 4 – Tenisová dieta

Tenis je krásný sport, který vaše tělo může udržovat zdravé až do pozdního věku. Ale když vás bolí krční páteř…

… tak ho nemůžete sledovat, protože otáčet na tribuně hlavou pořád zleva doprava a zpět, to pak člověk polyká ibalginy jako lentilky.

Když jsem teď sledovala finálové utkání ve smíšené čtyřhře o olympijské zlato, tak jsem naštěstí k žádné újmě nepřišla. Siniaková s Macháčem zvítězili a já jsem nad jejich výkony pohodlně jásala doma v křesle. Namáhala jsem jen hlasivky, umím jásat hodně kvalitně.

A taky je mi jasné, že nemít astma, mohla být nějaká ta medaile taky moje. Asi takhle… tenisové kurty mám jen kousek od domova a my děti z naší čtvrti jsme na nich trávily spoustu času. Nebyla jsem takový talent jako můj brácha, který si párkrát pinknul o cvičnou zeď a hned mohl hrát s klukama zápasy. Já jsem poctivě a velmi dlouho pilovala údery a pak nadešla chvíle, kdy jsem usoudila, že je čas vejít na kurt. Jako sparring partnera jsem si zvolila mladšího bratra, protože tenis hrát uměl a věděl, že kvůli špatnému dechu toho sice moc neuběhám, ale potřebuju se naučit po antuce pohybovat a posílat míč přes síť na druhou stranu. Jupííí, jak já jsem se těšila. Povedlo se mi hned první podání, ale brácha mě prohodil returnem k postranní čáře a já jen máchla raketou do vzduchu. Asi bych měla zmínit, že bratr byl velice soutěživý a jen tak si pinkat se ségrou ho nebavilo. A tak záhy zapomněl, že jsem chtěla jen trénovat údery a začal mě po kurtu prohánět jako McEnroe Borga. Tedy mně to tak připadalo. Byla jsem naštvaná, údýchaná, brácha sázel esa, prohozy, smečoval a já jsem na něj co chvíli řvala, co blbne, aby mi nahrával na raketu, protože jsem se potřebovala naučit, jak údery přes síť vracet. No jeho to mohlo zlomit, prý jsem vymyslela tenis pod názvem „Nahraj přímo na raketu“.

Jenže když se za pár týdnů začal tvořit tým pro soutěže a potřebovali do něj ke třem hráčům alespoň jednu hráčku, vzpomněli si kluci, že si občas chodím zapinkat, tak by to se mnou mohli zkusit. Co vám mám povídat, ani u nich mi neprošla metoda „nahraj přímo na raketu“. Tak jsem se po prvním tréninku posadila na umpire a zápasy jim raději jen soudcovala.

Pak se dospívání změnilo v dospělost a z kluků se stali chlapi. Ale tenisu zůstali věrni. Ráda vzpomínám na jeden víkendový turnaj, protože se do finále čtyřhry probojoval právě brácha s kamarádem Láďou. Semifinále se dohrávalo před polednem, tak se všichni domluvili, že si dají polední přestávku a finále se odehraje až po ní. Brácha přiběhl domů a ukázněně si dal jen lehkou polívku a zeleninový salát, protože si na soupeře věřil a přál si turnaj vyhrát. Jenže jeho spoluhráč hrál najednou mizerně. Běhal těžkopádně, jeho míče končily většinou v síti, prostě to byl úplně jiný hráč než před obědem. Až během druhého setu se přiznal, že mají s manželkou třetí výročí sňatku, tak měli k obědu husu se zelím a s knedlíkem.

Řeknu vám, ještě že se Siniaková s Macháčem před olympiádou jako pár rozešli, když si představím, že by třeba před finále oslavili třetí výročí vztahu a porušili stravovací režim, kdoví, jak by to se zlatou medailí dopadlo.

Takže teď už víte, proč mě tak často bolí krční páteř. Je to z tenisu. Zkuste jako rozhodčí na umpiru otáčet hlavou pořád zleva doprava a zpět. :-)

foto: pixabay.com, koláž: já