Olympijské makronky 2 – Záhada pomalého bazénu

Paříž má sice nádherný olympijský bazén, ale je pomalý. Tedy sportovci to říkají a ti to musí vědět nejlíp, že jo.

Faktem zůstává, že zde zatím nepadají světové a olympijské rekordy jeden za druhým, jak tomu bývá při olympijských hrách zvykem. A není to malou snahou světových plavců. Při televizních přenosech jasně vidím, že ve vodě kmitají naprosto správně, zkrátka čeří vodu přesně tak, jak mají, a přesto tabulky rekordů nerozkvétají.

To o pomalosti bazénu jsem po finále kraulařské dvoustovky slyšela i z úst naší úspěšné sympatické plavkyně Barbory Seemanové. O divnosti pomalejších závodních časů v olympijském bazénu se s otázkou v očích zmiňují i další špičkoví plavci.

Ráda bych je uklidnila. Mám totiž s pomalými bazény osobní zkušenost. U nás v Čechách je jich, jak naseto. Ať jsem plavala v bazénu ve Slaném, v Kralupech, v Luhačovicích nebo na Kladně, každý z nich byl jasně pomalý, v žádném z nich jsem se k nějakému rekordu ani nepřiblížila. A to samozřejmě nemluvím jen o rekordech světových, nejsem hloupá, že jo. Já jsem v nich nepokořila ani rekordy osobní. Ba co víc, byla jsem jasně pomalejší než všichni ostatní, kteří kolem mě plavali prsama, čubičkou nebo kraulem. A to včetně školních dětí.

Nechme se tedy překvapit objasněním této záhady. Odborníci teď uvažují, že pomalost pařížského bazénu má nejspíš na svědomí skutečnost, že je o něco mělčí než jiné bazény, kde se vrcholově sportuje. Ale kdo by tomu věřil, že jo. Například bazén v Luhačovicích byl fakt hluboký dost, voda mi v něm sahala až po bradu a stejně jsem v něm zrychlit nedokázala. Budu muset při nejbližší příležitosti zajet do Paříže a ten jejich prubnout.

Krásné i veselé olympijské dny Vám přeje

Zdeňka Ortová

Koláž: já, foto: pixabay.com