To je milý blog, Zdeni.

Jen bych tak příkře nesoudila ty, kteří děti nechtějí. Jsou takhle šťastní, protože si tento způsob života vybrali

Takový článek vždy zahřeje u srdíčka.

Paní Ortová,

moc milé a příjemné čtení, jako konec konců u Vás vždy. Té atmosféry jsem si všiml také, jen mne v tu chvíli nenapadlo zkoušet ji analyzovat, přiměla jste mne k tomu až Vy. Ale ještě než jsem to stihl napsat, předběhl mne kolega předřečník: na očkování chodí všichni jen dobrovolně, zkuste to porovnat s úřadem, kam se musí. Joj, to bude rozdíl. A dost možná bude rozdíl i na straně personálu. Ono to očkování je taková pohodička, která se se stresem, jejž mnozí lékaři dennodenně zažívají, asi nedá moc srovnávat. Určitě to ale i tak potěší.

P.S. Nechal jsem se nachytat. Z titulku jsem si myslel, že budete psát o tom, kterak se vdavekchtivé v našich ordinacích ostošest párují s nezadanými, a Vy píšete "jen" o lásce příbuzenské - to je clickbait!;-)

Jasně, takže si máme pořídit děti, aby nám mohly dělat na stáří sluhy a nosit kelímky s vodou. Ale hlavně, že bezdětní jsou sobci

Jinak v článku není ani slovo o tom, že by tam s vámi byly vaše děti, takže jste tam očividně seděla a četla sama...

Ó, takhle jste tento blog vnímala? Co dodat, pokud máte pocit, že když někdo druhému podá kelímek s vodou, cítí se jako jeho sluha. To je smutné.

Mimochodem, nejsem penzista, není mi osmdesát a nejsem invalidní, já a moji vrstevníci doprovod na injekci nepotřebujeme. Polopaticky řečeno: S třicetiletými tam nebyli jejich padesátiletí rodiče, s padesátiletými tam nebyli jejich třicetileté děti.

Ono tady platí, jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Tak se nad tím zamyslete, jak se chováte ke svým dětem (jestli nějaké máte).

Je to bájo, skoro jako kdyby se sešla nějaká sekta.

Zklamu vás. I ateisté se k sobě dovedou chovat slušně.

No... Nechci být zbytečně cynický. Ale nemůže to být náhodou důsledek toho, že ty seniory na očkování doprovázejí jen ti příbuzní, kterým na dotyčných záleží?!

Ty ostatní, kteří na své rodiče či prarodiče kašlou, tam společně neuvidíte – tedy uvidíte jen ty pozitivní interakce.

Já poslední dobou v podstatě funguju jako taková rodinná sanitka a rodinný doručovatel, takže můžu říct, že u lékařů (a nejen u očkování) často vidím i úplně osamocené seniory (a někdy i dost staré).

Pane Martine, samozřejmě máte pravdu. Právě proto jsem si řekla, že by bylo načase napsat článek, který naopak zdůrazní na vztazích starých rodičů a jejich dospělých dětí to pěkné. Bylo opravdu milé to vidět.

Jen na okraj: před očkováním je vhodnější léky vysadit, nebrat je určitý počet hodin před ani po.

Mne bylo doporučeno vzít si po očkování ihned doma Tylenol. Proti bolesti? Vzala jsem ho. Příští týden bych měla jít na druhou dávku...?

Moc hezký blog. Užívala jsem si maminku dokud to šlo. Vždycky když jsme jely někde do nemocnice na kontrolu brala jsem to jako výlet a možnost s ní pobýt dýl. I když už tu není fyzicky cítím její lásku pořád.

Danuško, to jsi napsala krásně a pravdivě. Věřím tomu, že maminka nad Tebou bude bdít už napořád!

Zajímavý a moc pěkný úhel pohledu. Je pravda, že očkování běží jako po drátku a je tam taková zvláštní atmosféra...neuměla jsem to pojmenovat a vy jste to trefila. V pondělí si to jdu na Homolku zkontrolovat.

Ono je to taky trochu tím, že na očkování jde jen ten, kdo chce. Když budete s formulářem v ruce ve frontě na úřadu, atmosféra bude jiná