Nezpochybnitelná vina biatlonistky Gabriely Koukalové

K napsání následujících řádků mě ponouklo nejen včera publikované vyjádření naší biatlonistky Gabriely Koukalové, že nebude závodit ani v příští sezóně, ale i kýbl diskusních pomejí anonymních názorových „hrdinů“.

Po včerejším prohlášení Gabriely Koukalové o vynechání další biatlonové sezóny mi bylo fanouškovsky teskno. Ale to je asi tak vše, na co mám coby divák právo. Lyžovat umím mizerně a ze špuntovky jsem zkoušela střílet už před drahně lety. Ve svém televizním křesle jsem na tom úplně stejně jako v autě na sedadle vedle šoféra. Nemám řidičák a jediné, co mi při jízdě skvěle jde, je hlášení: zprava dobrý.

Proto mě nepříjemně zaskočila řada zaručených zpráv a spletitých konspiračních teorií těch, kteří jsou na tom s vrcholovým sportováním sice evidentně stejně jako já, jenže trpí obsesí sportovních znalců, kteří do toho vidí. Zkusila jsem se tedy nestranně zamyslet a uznávám, že na paní Gabriele Koukalové ulpěla nezpochybnitelná vina.

Její hlavní provinění spočívá v tom, že byla na lyžích fantastická a biatlonově hvězdná. Tréninková dřina a určitě i zděděné rodičovské sportovní geny z ní po letech tvrdé práce udělaly hvězdu první velikosti, která však nespadla z nebe. Biatlonová hvězda se nerodí v dalekých galaxiích, ale potí se na mučících přístrojích v posilovnách, běhá stovky kilometrů za každého počasí a stráví hodiny nácvikem střelby, a to od příjezdu na střelnici, zaujetím správné polohy, správného dýchání, manipulace se zbraní… (to píšu pro ty, kdo si myslí, že biatlonistka po dvou kilometrech bez zadýchání přikvačí na střelnici, jednou si odfoukne, pětkrát rychle picne do černého a jede dál).

Vinna je i tím, že díky jejím úspěchům doslova raketově stoupl zájem malých dětí o tento sport. A to o desítky procent!!! Celorepublikové nadšení provázelo každý její start, protože byla zárukou toho, že závod neodflákne, ale naopak vydá ze sebe na trati vše, ať šlo o individuální start nebo o závod štafetový, kdy za celou čtveřici našeho nároďáku na posledním úseku mnohokrát úspěšně tahala horké kaštany z biatlonového ohně. A my jsme u televizních obrazovek, v ochozech stadionů, nebo jako diváci u trati, řičeli nadšením, když se postupně kvalitním během a perfektní střelbou propracovávala k závodnicím jiných týmů, které si předešlé členky naší štafety nechaly ujet. A letošní sezóna ukázala, jak moc Gabriela v naší reprezentaci schází. Přinejmenším ve štafetě ji nenahradil prostě nikdo, protože dvojnásobnou stříbrnou medailistku ze zimní olympiády 2014, světovou šampionku ve smíšené štafetě a držitelku stříbrné medaile z vytrvalostního závodu v Kontiolahti 2015, celkovou vítězku Světového poháru 2015/16, a mistryni světa ve sprintu, stříbrnou z vytrvalostního závodu a bronzovou ve stíhacím závodu z Hochfilzenu 2017 mávnutím kouzelného proutku nahradit nelze.

A jako by všechny ty nádherné sportovní úspěchy nestačily, ona se provinila i tím, že je krásnou ženou. A že spoustu jiných kolegyň inspirovala a motivovala, když si před závodem dopřála kousek ženského potěšení v podobě kvalitního nalíčení a příjemného úsměvu do kamery. Gabriela Koukalová zkrátka poodhrnula sportovní oponu a posílala na jeviště upravenou ženu. A pokud si občasný divák do té doby představoval vrcholovou sportovkyni jako asketicky vyhlížejícího svalnatého ženomuže, pak musel být při biatlonových přenosech notně zaskočený.

Ať už Vás, milá paní Koukalová, vedlo k přerušení sportovní kariéry cokoli, je to Vaše rozhodnutí a slušný divák to musí respektovat, ať se mu po Vás a Vašich výkonech bude jakkoliv stýskat. Nezbývá, než před Vaší dosavadní kariérou smeknout a poděkovat Vám za všechny krásné chvíle, které jste svým fanynkám a fanouškům při biatlonových závodech mnoho let připravovala. A protože z Vašeho vyjádření vykukuje i možnost návratu, až k němu nazraje čas, tak sama za sebe bez řidičského průkazu dodávám: „Jen jeďte, zprava dobrý!“