Ahoj Zdenko, samozřejmě se každý jedinec setká s tím, že je mu úplatek nabízen nebo je po něm požadován.

Tvůj případ s paní, která Tě pronásledovala s čokoládou po knihovně (docela podařená scénka...), úplatkem není. Je to výraz vděku, protože jsi udělala cosi, cos nemusela, co bylo jen Tvou laskavostí a paní Ti prostě přišla poděkovat a koupila Ti kokino. Úplatek je cosi, čím si chceme dopředu vynutit jakousi výhodu, přednostní vyřešení atd. Jeho přijetí je zase projevem jisté zhovadilosti příjmacího jedince, který tuto službu, kterou by měl ze své funkce či postavení poskytnout, vyžaduje cosi navíc. (viz současná aféra v Motole, která je však rozsahem extrémní). Nejsem bláhový, že se tak neděje i jinde v menším měřítku.

Medicína je místem, kde úplatky hrály a nejspíše i hrají svou roli. Samozřejmě mi byly nabízeny. V počátcích mé kariéry (letos to bude 40 let od promoce) jsem si řekl, že je pro mne cennější klidný spánek a pocit, že nemusím po ránu blít, když se na sebe dívám do zrcadla. Takže nebral jsem a neberu. Lidé si to navíc řeknou a tak to na mne už nikdo nezkouší. A že toho zpočátku bylo dost - třeba stačí trochu "připepřit" lékařskou zprávu a důchod je na světě. Nechci být nikomu na tomto světě nic dlužen. Je to prima pocit.

Co se týče dávání, musel jsem v roce 1988 podplatit jednu ženu na MNV, abych dostal rychleji státní byt na sídlišti, protože jsem s mizerným platem měl sotva na obživu a moje žena byla těhotná. Bylo mi jasně řečeno, jak to provést a tak jsem to udělal. Bez tohoto úplatku bych se krčil s ženou a děckem v jedné místnosti 3x4 metry bez koupelny a WC, na který se chodilo na chodbu a do sklepa. Dodnes se za to stydím, ale jinou volbu jsem prostě neměl. Tenhle akt byl pro mne takovou fackou, od té doby nic nikomu v tomto smyslu nedávám a věřím, že mne Ha Šem vede přesně tam, kam bych měl směřovat.

Přeji Ti klidný víkend.

P.S. Až Ti bude někdo za cosi, co si provedla navíc, nutit čokoládu, vezmi si ji. Potěšíš dávajícího a není to zlé

Možná Vás na MNV tehdy vedl Hospodin. Co byla a nebyla chyba uvidíme až na druhém břehu. Kdysi kamarádka na chvilku odložila peněženku a ta se doslova vypařila. Byla v ní částka větší než její dva platy. Radu, kterou dostala si pamatuju dodnes a občas se hodí "Přestaň se vztekat, odpusť zloději a modli se, aby ho tak trápilo svědomí, že bude toužit po odpuštění všech hříchů. Třeba se za něj nikdy nikdo nemodlil."

Čokoládu já přijmu vždycky. Před časem, před stěhováním, jsme se zbavovali věci, které jsme už nepotřebovali a někomu by se mohly hodit. Nabídla jsem terárium, do půlhodiny volal vystresovaný tatínek, že mazlíčci dětí prokousali pletivo a teď pobíhají po bytě. Jestli si může přijet hned. Už v telefonu se zeptal 3x jestli fakt nic nechci, pak ještě jednou osobně. Věta "Tak si vemte aspoň čokoládu." zněla skoro jako prosba. Když jsem řekla, že čokoládu neodmítnu, měl radost. Evidentně ho děsil fakt, že to terárium dostane zadarmo a můj argument, že budu ráda, když si ho odveze, mu byl málo. Někdy je dát čokoládu důležitější než dostat čokoládu.

Milenko, no s tím teráriem to je parádní příhoda. Naprosto si toho vystresovaného tatínku dovedu představit.

Čokoláda za dobře odvedenou práci není úplatek, to je poděkování. A předem neberu.

Já jsem v těchto situacích naprostá nemotora, ale šíleně.

Zdeni, já podplácím rád. Buď úsměvem nebo dobrým slovem, případně obojím. Často mi pak podplacení oplácejí stejnou mincí. 😺

Ano, ano, Honzíku, to jsou ty nejdůležitější tuzéry, těch by mělo být co nejvíc!

Také mám své zásady. Když jsem kdysi, z mladické nerozvážnosti, přijal místo čestného předsedy našeho uličního výboru, byl mi nabídnut úplatek, abych to čestné předsednictví přijal. Odmítl jsem s tím, že mám své morální zásady a předsednictví že přijmu i bez úplatku, protože se jedná o dobrou věc. Ale i tak se našli zlí a nepřející lidé, kteří na věc měli jiný názor. Jenže lež, jak všichni víme, není názor, takže i přesto, že mi řada z nich nabízela úplatek, jsem jej nepřijal, nahlásil je a nechal poslat do kamenolomu.

Krásné téma. Já podplácet nikdy neuměla, vždycky jsem měla strach, abych se neztrapnila

Někdo umí tak skvěle podplácet, jako by z toho maturoval. Já jsem nevychodila ani pomocnou školu.

🤩 No krásně napsaný - opět 😄 Taky bys tu mohla popsat tvůj pokus o závist... 😂😂😂 Na to nikdy nezapomenu!! A k úplatkům...Já uplácet neumím a myslím, že nikdy nebudu, ale nechat uplácet sebe, to já ráda!! Ale jen milým slovem 🤩🥰

No já jsem úplně úplatkový pitomec. A jako příjemce všimného naprostý patlal. Danuško, tu závist zkrátka budu muset nějak popsat, ale pořád se mi do toho nechce.

Kdybych (čistě hypoteticky) chtěl nabídnout úplatek, učinil bych tak v situaci beze svědků nějakým dvojsmyslem. Následná reakce protistrany by byla rozhodující pro mé další konání.

Ono je to v podstatě hodně podobné konání, jako když kluk chce sbalit holku. Naťukne a podle reakce se rozhoduje dál. Všimnul jsem si totiž, že mistři v korupci jsou též mistři v komunikaci s opačným pohlavím.

Sympatický postřeh!

Já jsem na tom podobně jako vy: Neumím uplácet.

Vzpomněl jsem si na vtip z někdejšího Dikobrazu: Úředník říká občanovi: "Na tuto žádost je třeba půllitrový kolek!"

Máme jednu známou, která byla na pozici, kde dostávala všimné a často šlo právě o lahev. Začala pít, došlo k manželské krizi, pila více... Naštěstí si to uvědomila a šla na protialkoholní léčbu. Od té doby abstinuje. Manželství však nezachránila. U více alkoholiků byly na počátku lahve od klientů.

Páni, tak to je zajímavý osud. Děkuji Vám za tuto příhodu.

Zdeni, pak nemáme být "tělnaté" (krásné synonymum jsi uvedla), když nás podplácejí. Čas od času se mi nahromadí tolik čokolád a bonboniér, že mám problém je všechny sníst, než jim projde záruka - s výjimkou bonbónů plněných višněmi, ty konzumuji okamžitě. Takže ano, úplatky dostávám. A jestli dávám? Samozřejmě. Tak třeba: O kamaráda se po operaci hezky starali, tak jsem koupila obrovskou kytici a každý na oddělení, od uklízečky až po primáře, dostal jeden krásný květ. A že to nejsou úplatky, nýbrž projevy vděku? Ale kdeže, JSOU to úplatky! Kytičkami si předplácím příští péči a čokoládami si u u mě předplácejí víš co - fantazii se meze nekladou!!!

Jarmilko, jsou prostě chvíle, kdy se nehodí říct "ne". Většinou jde o nějakou sladkost, kterou dárce nemyslí nic špatného, prostě chce dát najevo, že ho obdarovaný něčím potěšil, třeba něčím, co nebylo jeho povinností a přesto to pro něj udělal.

Ovšem to předplácení, to jsi popsala skvěle .