Přijde pár do hospody a odloží kabátyv šatně

„Na jedno číslo?“ – ptá se šatnář

„Ne, na kávu,“ odpoví chlap

Všiml jsem si, že káva vyvolává agresi. Včera jsem v hospodě vypil jedenáct piv, a manželka doma jen dvě kávy. Nemáte tušení, jak byla naštvaná, když jsem přišel domů!

Oni jsou různé kávy. Tak třeba snídaňová, tou se zapíjí to co snídáme, musí být chutná, ale nedá se natahovat. Pak je pokecová káva, musí být výborná a dá se natahovat, nutně potřebuje dobrou společnost. Pak tu máme esspreso a to se pije na dva, na tři hlty.

Parádní blog.

Vašek

Vašku, děkuji za milé rozčlenění do kávových týmů. Já si právě jednu dobrou vychutnávám a tak Ti s šálkem v ruce mávám.

Já piji kávu dlooouho, takže začínám s horkou a končím s "ledovou". Hezký den a dobrou chuť ke kávičce s přáteli.

No vidíte, paní Miluše. Krásná ukázka ekonomického přístupu, máte tak 2 v 1. Hezký den.

V žádném případě, Zdeni! Kávičku piju vždy pomalu. Ráno sama, ale odpoledne ji mám jako společenskou záležitost - pokud ji musím pít o samotě, jsem nesvá, až smutná. Jinak mně nevadí být sama, ale k odpolední kávě se samota nehodí. Vymyslela jsem, že když u odpolední kávy nemám společníka, tak někomu zavolám a kafrám aspoň do telefonu. Ty jsi taková češtinářka: Je pravdou, že slovo "kafrat" je odvozeno od slova "kafe"??

Jarmilko, no bylo by to kafově roztomilé, ale kafrání bylo vytvořeno takto: Hebrejské kāfār znamenalo „vesnice“. Z něj vzniklo jidiš kafer ve významu „sedlák“, tedy člověk z vesnice. Z označení „sedlák“ se v němčině postupně stalo hanlivé Kaffer = hlupák. A od tohoto označení vzniklo kaffern = hloupě mluvit, žvanit. Z německého argotu se pak dostalo kafrat do češtiny. Přiznávám, že jsem věděla jenom to kaffer - hlupák, tak jsem si to pro jistotu teď vyhledala a okopírovala Ti to sem.

Ale pro nás je určitě milejší, když u kafe kafráme a je nám fajn!

Když voda vřelá do hrnku si skane,

je to obřad, proč to nepřiznat.

Pak hebká vůně vůkol vane,

Stačí už jenom zamíchat.

Kolem svět si plyne po svém,

a já jsem sám a jediný,

protože si svou milou kávu

upíjím třeba i tři hodiny.

Krásný den, paní Zdeno - a omlouvám se za prodlevu.

Ale to je sympatické, milé, můžu si přisednout?

Zdeni, káva by se měla pít tak, aby si člověk nespálil jazyk. S manželem R. pijeme každý dvě kávy denně, ráno rychleji, v poledne pomaleji. A vždy z jiného hrníčku, v poledne z puntíkovaného. A káva se má pít pomalu a vychutnávat, asi jako víno. Jen se s ní ne připíjí - a přitom neříká "vejdi a neuškoď"! Dobrý den.

Mirečko, jéé, to je krásně shrnuté. Káva prostě umí pohladit, naladit a navnadit na další šálek.

Pozdravujem Ťa, Zdeničko. Všetko treba vychutnať. Aj kafe, aj život.

Milá Janičko, moc děkuji a souhlasím, myslím, že toto obě docela umíme!!!

I déle než dvě hodiny Mám to jako paní Hertlová (viz níže). Kafíčko je rituál, a teprve když je v pořádném kafáči

Také na mě jedna návštěva koukala, že si v půl jedné udělám kafíčko do velkého hrnku Costa Café (poctivě zakoupen) a se slovy „to tu budeš strašit do rána“ vyslovila největší nesmysl. Za 45 minut jsem spinkal jako bumbrlíček. Takže i sebevětší kafáč nemá na můj organismus nějaké povzbudivé účinky. Ale já byl „zkrátka divnej“ už od dětství. Hezký víkend.

Zdeni, oba Tě zdravíme od pomalé kávy z kolonády ve Františkových Lázních z pohříchu končící dovolené. 😺

Milý Jeníčku a stejně milá Soňo, moc vás oba zdravím do lázeňské pohody. Věřím, že Honzík tam i psal a Sonička fotila, chci tím říct, že se teď my čtenáři máme na co těšit!

Tak ještě užívejte pohodu a přibalte si jí i na cestu domů.