Já četla od 5let nepřetržitě :) Hltala jsem už povinnou četbu mých o hodně starších sourozenců, takže když došlo na mou vlastní povinnou četbu, už jsem ji dávno znala.

Lidé, kteří nečtou, jsou pro mne nepochopitelní.

Můj táta hodně četl a mnohokrát to natáhl do rána. Pak byl na sebe naštvaný, že se nevyspal a že žije život někoho jiného namísto toho svého. Já lidi, kteří nečtou a dělají něco jiného, třeba lezou po skalách, chápu.

Obecně souhlasím, sám jsem celoživotní chronický čtenář a sebevzdělavatel.

Diskrepance mezi žádoucím a skutečným všeobecným přehledem není ovšem jen dnešní jev.

Vzpomeňme na slavné "študácké" filmy z konce 30. let podle knižních předloh Jaroslava Žáka ("muška jenom zlatá", "vlk nese domovníkovi psaní"...) nebo ocitujme přímo z Žákovy knihy Študáci a kantoři (1937), kapitola "Dnešní mládež co taková":

"... dozvíte se v oktávě, že ... strana l'udová jsou henleinovci. V mnohých třídách se kantor vůbec nedopátrá, co vlastně jeho žáci četli. Ptá se na Vančuru, Nezvala, Čapka, ..., nakonec by se spokojil aspoň s Karlem Mayem, ..., ale kde nic tu nic. Nějaká dívčinka se posléze hlásí, že četla "Světlo jeho očí". ... Mozart prý byl slavný lyžař a Bach byl římský bůh."

Jsem dalek zatracovat dnešní mládež, ale v tomto směru mají opravdu žalostné znalosti.

Ani já nad nimi nelámu hůl, vždyť mladé v knihovně celý život obsluhuji a rozumím si s nimi. Ale ty znalosti jsou v posledních letech stále chabější a chabější. To mi bývá líto.

Émile Zola, cokoliv od Čapka, nebo K.H Borovský. V dětství mne hodně bavil Jan Matzal, známější jako J.M.Troska, v dospělosti jsem se pokusil k jeho knihám vrátit a shledal je příšernými.

Já na Trosku dodnes nedám dopustit:-)

Ono je to tak legrační, až je to dobré. A skvělé byly komiksy v Pionýru resp. Větrníku podle Kapitána Nema, Vládce mořských hlubin a Paprsky života a smrti.

Mnozí mladí lidé snadno podléhají přesvědčení, že např. klasická česká literatura (samozřejmě i světová), je pro ně .. již jen ztrátou času. Pokud se z ní něco musí dozvědět, stačí přece "kliknout" na mobil. Obdržené kusé informace se však odtud stejně rychle vytrácejí - jako nabývají. Pokud je tato literatura ignorována, nedojdeme nikdy ani té nejmenší představy, jak třeba žili naši předci v relativně nedávném 19.století, nebo První republiky. Nebudeme mít nikdy reálné srovnání z naší současností.

Románová literatura a historie je často neuvěřitelnou demonstrací rozmanitost a slovní bohatosti Českého jazyka ! Takto by se třeba mohli ujistit mnozí, že ono nezbytné slůvko "SUPER", můžeme bez obav nahradit dalšími superlativy jako: Senzační, báječný, úžasný, fantastický, výborný, bezvadný, vynikající, nebo skvělý !

Já jsem na čtení chorobně závislá. Ale, v mládí jsem četla všechno, klasiky i červenou knihovnu, teď na stáří už čtu jen tzv. pokleslou literaturu, a to se ještě podívám nejdřív na konec, jestli to dobře dopadne a zejména, jestli nezabijou pejska. To jsem to dopracovala.

Paní Evičko, to je naprosto v pořádku, čtení musí přinášet pohodu a radost. Já žánry ráda střídám, ale ujíždím na chytrých detektivkách, prostě na takových, kde je více myšlenkových pochodů vyšetřovatele než naturalistických popisů, jak přišla oběť o život.

Píšete, že každý středoškolák by měl po maturitě odcházet do života vzdělán komplexně. Bez takového vzdělání ze škol vycházeli jen snadno manipulovatelní jedinci, kteří si žádnou novou informaci nedají s ničím do kontextu a nevědomky kývnou na každou pitomost, která je jim jednoduchou formou šikovně předložena.

Bohužel mýlíte se. To platilo v minulosti. Leonardo byl schopen zvládnout znalostně všechny tehdejší vědy. Dnes to již možné není. Přesahuje to možnosti lidského mozku. Ono dnešní komplexní vzdělání na úrovni školy již nestačí ano v jednotlivých disciplínách natož interdisciplinárně. A na takové komplexní úrovni, aby byl člověk odolný kývnout na každou pitomost, která se jmu podsune. Manipulovatelnost člověka se tak s časem zvyšuje a vzdělanost, o které píšete pozbývá oné přímé souvislosti onoho komplexního porozumění světu a zvláště světu člověka. Taková vzdělanost ke komplexnímu pochopení světa jako takového, natož světa člověka se postupně stává pro jedince nemožným. Tím spíše, není-li až v příliš mnoha věcech dokonce i vědomě informován.

Literatura je ta složka, která ony informace může zprostředkovat, to cítíte dobře. Ale ...

Paní Ortová tu pojednává o všeobecném rozhledu, nikoliv o odborném.

....člověk nemusí zemřít jako hlupák...s tím 100 procent souhlasím...leč tím, že člověk přečte hodně knih se ještě nemusí stát moudrým...jen má trochu víc informací. Blbcem nůže zůstat i ten, kdo hodně čte...ale záleží na tom CO čte. Jako kluci jsme kdysi četli t.zv. RODOKAPSY (romány do kapsy), čtením těchto plátků nikdo nezmoudřel...ale bavilo nás to. A ti, co četli Rodokapsy nebyli jenom blbci. Vzpomínám, jak naše třídní učitelka (Ve 6té střední ve Vršovicích) zabavila jednomu klukovi rodokapsy, které četl pod lavicí při vyučování. Po nějakém čase se dotyčný kluk dožadoval jejich vrácení. Paní učitelka mu řela, že je jistě vrátí, ale až si je přečte manžel (člověk s několika ak. tituly.) Od jednoho spolužáka jsem si půjčoval detektivky, t.zv. Cliftonky. (Slabomyslné detektivky z pamětí am, detektiva Leona Cliftona).Spolužákův otec, inženýr, je vášnivě četl. Byla to pro něj odpočinková četba. Já snad taky žádný blbec nejsem...(ale to nechám, milí čtenáři na vás), a podobnou literaturu jsem měl radši, než třeba Jiráska. Kdysi jsem se začetl do jeho románu BRATRSTVO. Román začíná tím že nějakí slovenská rodina vyjela do Madarska. Ale na 130 té stránce stále ještě jeli a tak jsem to odložil a vrátil jsem sek mým oblíbeným Foglarovkám.

Já myslím, že není důležité číst jen knihy vědecké, náš mozek skvěle funguje i při detektivkách a romancích. Jde totiž o to, že kniha vyžaduje mnohem větší trpělivost, soustředění a také hlavně aktivní zapojení všech mozkových funkcí, což jiná zábava neposkytuje. Pro náš mozek je čtení knihy tudíž velice podstatné, aniž si to uvědomujeme. A klidně i ty RODOKAPSY .

Zdeni, súhlasím so všetkým čo si napísala. Ja som hrozne rada čítavala aj ako dieťa. Aj som sa urkývala s knižkami, aby mi rodičia nevyčítali, že čítam veľmi veľa. Nosila som si ich z knihovne v sieťovke. To isté robila moja dcéra, až raz prišla smutná domov, že jej pani knihovníčka povedala, že na jej vek, už jej nemá zatiaľ čo požičať

Janičko, to jsi mi udělala radost! A Tvoje dcera taky. Dokonce jsem měla podobný čtenářský osud a dopadlo to tak, že mi paní knihovnice dovolila, abych si půjčovala knížky i pro dospělé. Ale dohlížela, abych si nevybrala něco, co by pro můj věk nebylo vhodné. A tak jsem velice brzy četla třeba Agathu Christie. Do jejích detektivek jsem se tehdy úplně zamilovala.

Já se přiznám bez mučení, že mě četba na gymplu nebavila. Před pár lety mi došlo, že to prostě není čtení pro náctileté.

No přiznávám, že já jsem, Klárko, třeba Anně Kareninové přišla na chuť až pár let po škole.