- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Zdeni. Mě se můžeš na začátku filmu zeptat, jak to skončí... Vždy mám pravdu. Ve filmech si všímám všeho, chyby, špatně nalíčenych herců apod. Někdy si některé životní (osobní) situace umím vybavit do nejmenších detailů... Když jsou pro mne důležité... Ale jak říkáš, jinak ani nevím, co jsem měla na sobě já :))))
Teda mě by jako svědka nechtěli.
Zdeňko, znáte knížku povídek Grahama Greena Můžeme si půjčit vašeho manžela?
Je tam výborná povídka Neviditelní Japonci o spisovatelce, u které je obdivován její úžasný postřeh. Pointu nevyzradím, ale hodí se přesně k vašemu článku.
Já ji bohužel neznám, ale to si pište, že teď si ji vyhledám a přečtu. Děkuji za tip!!!
Zdeni, příští rok budeš na bedně, jinak není spravedlnost! S heslem - Konec nadvlády Šichtařové - potáhnu do boje a tobě
Ahoj Zuzanko, že Ty mě chceš před operací potěšit?
Holka, kdepak bedna, já tu na ni vidím doslova kvanta adeptek. A během roku určitě do toho našeho blogerského vlaku přistoupí další.
Ale Tobě moc děkuju!!!
Moje nejoblíbenější svědecká věta je: "To jsou čísla těch bankovek, co Andělka ztratila."
Aniž bych chtěl zdepřítomné zkoušet ze "znalosti materiálu", dodám, že to je z filmu Drahé tety a já.
Anooo, to je věta za všechny ztracené prachy.
Snad mi budete věřit, že jsem filmovou hlášku identifikovala na první dobrou. Mám ten film stále moc ráda.
Kdysi jsem četl o pokusu, který udělali na jedné policejní škole v Německu. Učitel něco vykládal studentům a najednou do třídy vtrhl herec, převlečený za teroristu. Mával samopalem a vyhrožoval, že všechny postřílí. Pak zase vyběhl. A učitel vyzval studenty, aby toho muže popsali. Jejda, to bylo popisů. Neshodli se na barvě vlasů, na oblečení, ani na tom, jestli měl nebo neměl brýle či vousy.
Jůů, tak to byl pro budoucí policisty pěkně prubířský kámen. Tak doufám, že se alespoň shodli na počtu teroristů.
Skvělý postřeh, ale jinak to mám přesně, jako ty
Výborně, založíme nějaký klan, jak vidím ty odpovědi, bude nás hodně.
To znám. A když si nějaký detail vybavím, neviděl ho nikdo jiný a skončí to obviněním, že si v lepším případě vymýšlím.
Klárko, taky znám podezírání z přebujelé fantazie. To pak člověk znejistí, až skoro nevěří sám sobě.
Jako svědek jsem zažila největší osobní trapas když jsem musela u soudu listovat pornočasopisy a určit které to byly, páč jsem rok před tím vyšetřovateli řekla že bych je poznala. Samozřejmě že jsem poznala prd a řekla že je to dokola to samé. Kolegu z práce zabásli za činnost na ubytovně a kolektiv v práci mne naprášil že mi to také ukazoval.
Až po soudu mi bylo řečeno že méně závadné byly jugoslávské...
Paní Bělo, musela to být trýznivá situace, ale mě dnes rozesmála nahlas. Vás zřejmě po letech taky, ale trapas to tedy byl parádní. Děkuji Vám za báječnou příhodu.!!!
Jsme dvě, mně stačí když mě znenahlu někdo zastaví a zeptá se na existenci určité ulice, v tu ránu nevím v jakém městě se vlastně nacházím, i když tu ulici znám celý život.
Dočetla jsem :-)
Nadi, jak vidno v poznámkách dole, můžeme být rády, že je nás víc. Jsem ráda, že to tedy zřejmě není na diagnózu, ale že jsme evidentně úplně normální.
Svedkem semusi clovek uz narodit. V nasi nejvetsi prazske zahradni ctvrti chodival pan Dusek zasadne s notyskem a tuzkou. vse co videl si peclive zapisoval. Ale asi to nikdy nepouzil, byl to slusny clovek na rozdil od jeho jmenovce, ktery to dotahl snad az na majora jiste sluzby a po prevratu se syny zalozil jakousi hlidaci agenturu.
Tak to je taky pěkné. První pan Dušek mi trochu připomíná scénku Felixe Holzmanna, ve které si pořád zapisoval, co právě dělá pro případ, kdyby někdy potřeboval alibi.