Na co jsou děti již příliš staré, a na co ještě příliš mladé

Jedna pravdivá moudrost říká, že děti jsou v ideálním věku tehdy, jsou-li již příliš staré na to, aby celé noci proplakaly, a ještě příliš mladé na to, aby celé noci proflámovaly. V době prázdnin však hodně rodičů soudí, že stačí, když už dovedou samy napsat pozdrav z letního tábora. Já bych na tuto dovednost zase tak úplně nespoléhala. Varováním je mi vyprávění několika kamarádek, jejichž malí psavci jim pár prázdninových vzkazů adresovali. Jednalo se většinou o pobyty na táborech, které preferovaly pobyt dětí bez mobilů, tudíž esemesky coby komunikační prostředek neměly šanci.

Jedna z nich například vylovila ze schránky pohled z tábora jiu-jitsu, kam vypravila sedmiletého syna a udiveně četla: „Strejda Petr z Ostravy ztratil svetr. Bratr má triko.“ Nutno podotknout, že jejich rodina žije již po celé generace na Kladensku a jejich Jindříšek je jedináček. Ke cti kamarádce slouží, že nepropadla panice a divný vzkaz na druhý nádech dešifrovala. Synek ji tímto originálním způsobem informoval, že nezapomíná na logopedické průpovídky, s jejichž pomocí musí trénovat zatím nedokonale vyslovované písmeno „r“. Bohužel nepřipojil ani podpis, natož pár slov o tom, jak se mu na táboře daří. Zřejmě to považoval za logopedicky nevýznamné.

Další kamarádka vloni liknavému synovi raději již dopředu sama nadepsala jejich adresu na dopisní obálky i na pár pohledů a vše opatřila poštovními známkami. Potomek se zřejmě bál porušení listovního tajemství a úniku informací, jinak si nedovedla vysvětlit, proč každý ten ofrankovaný pohled, na nějž jí napsal naprosto nevinný pozdrav, vždy ještě vložil do taktéž ofrankované obálky a teprve pak odeslal. Kamarádka má dodnes pocit, že loňské léto jejich potomek Českou poštu vyloženě sponzoroval.

A tu nejčerstvější – a dle mého – nejlepší hlášku jsem si nechala na konec. Syn kamarádky Lenky tráví prázdniny u své jihočeské tety. Včera v podvečer jí k nám do Velvar zatelefonoval a mezi líčením svých prázdninových radovánek se starostlivě zeptal: „Mami, je u vás ještě den nebo už tam máte noc?“

Jak vidno, neexistuje jen babylonská změť jazyků, ale i prázdninová změť časových pásem a já mám tyhle skutečné příhody moc ráda. Na závěr tedy dodám ještě jednu, ačkoli se odehrála už před pár lety, a dokonce v zimním čase. Jedna malá čtenářka mi poslala do knihovny milý pozdrav ze školního lyžařského výcviku. Když po návratu přišla vrátit knížky, tak jsem jí za pohled poděkovala, měla jsem ho vystavený na nástěnce, a zeptala jsem se, jestli ve Vrchlabí byla jejich třída na výletě, protože jsem věděla, že škola jela lyžovat do Špindlu. Holčička odpověděla, že ne, že ve Vrchlabí nebyli, že pořád jen lyžovali, ale ten pohled Vrchlabí mi poslala, protože pohledy Špindlerova Mlýna byly drahé a Vrchlabí měli v trafice ve slevě.

Tak ještě stále krásné prázdniny a nezapomeňte z nich někomu poslat pohled. A víte co, třeba jeden i mně do velvarské knihovny. Slibuji, že si ho vystavím, ať už ho pošlete odkudkoliv.