Může kyprá blogerka nosit plavky?

Dá se říct, že klamu tělem. Na první pohled budím dojem, že chodím o víkendech brigádničit do lomu, ale duševně jsem jako sušenka, na kterou někdo drsně houkne a už se drolí.

Ale úplně cimprlich taky nejsem. Naopak jsem sama sobě největším zdrojem zábavy. Důkazem snad může být jeden z mých aforismů:

„Padesátiny jsou pro ženu den, kdy pýchu na kvalitu jejího spodního prádla převyšuje stud za jeho velikost.“

Když ho v rámci besedy nebo autorského čtení přečtu, zazní pokaždé bouřlivý smích a aplaus… zejména z pánské části publika. Když pak dodám, že jsem tento aforismus napsala sama o sobě, změní se potlesk na ovace… zejména v dámské části publika. Taky se smíchem vzpomínám, jak mě už před nějakým časem přijel zvěčnit profesionální fotograf do článku jednoho ze společenských časopisů a hned jak vystoupil z auta, omlouval se za zpoždění, protože zapomněl, že má v Holešovicích nabrat nějakého kolegu a vysadit ho v Kralupech a musel se pro něj vracet. A když jsem se ho zeptala, jestli s sebou přivezl doktora Měšťáka, tak málem zkolaboval při pomyšlení, že ho taky v Praze zapomněl. S vážnou tváří jsem mu vysvětlila, že pro dobrý výsledek focení bych nutně potřebovala liposukci a sem tam něco zapošít, a on mě pak chvíli se smíchem a s napůl rozloženým stativem honil po knihovně, kde měly fotografie vzniknout. Humor ho přešel až ve chvíli, kdy zjistil, že na všech pořízených snímcích mám něco nadměrně širší či vyšší: účes, ňadra, cholesterol... No veselé odpoledne to bylo, než se dílo podařilo. Chybou zavání snad jen to, že umělec původně počítal pro focení tak maximálně s půlhodinkou.

A tak se nedivte, že se mě zmocnila úzkost, když mi včera kamarádka poslala odkaz na starší článek o zážitku jisté newyorské lifestyle blogerky, kterou při focení plavek ochranka hotelu požádala, aby se oblékla, protože pohoršuje okolí. Co bylo platné, že XXL blogerka měla focení povolené. Vězte, že jí nepomohlo ani převléknutí z plavek dvoudílných do jednodílných. Ochránci hotelového vkusu trvali na tom, že kypré tělo musí zahalit komplet.

A tak jsem se zpotila z představy, jak mě zítra nějaký aktivní plavčík bude nutit vylézt z bazénu, protože se nekoupu zahalená v županu. Jak by to dopadlo, už tušíte sami. Tuk se mi v ten okamžik bohužel neodloupne, ale, jak víte z úvodu blogu, z mé duše se stane sušenka a jen při tom pomyšlení… á už se drolííí.