Minulý týden tu bylo uklizeno, jaká škoda, že jste to neviděli

Dnešním blogem bych ráda oslovila především ženskou část čtenářstva, ačkoli ani pánům není samozřejmě vstup zakázán, ba co víc, jsou srdečně vítáni. Jde zkrátka o to, že zatímco ještě před měsícem se nám doma okna vánočně vycíděna leskla až blyštěla a byla radost jimi vyhlížet, dnes aby ty citlivější z nás zaplakaly a ženy činu popadly vodičku na okna. Teď jistě chápete moji první větu. Neznám totiž moc pánů, kteří by se po odhrnutí záclony šli honem poohlédnout po citrusovém Clinu a dobře leštícím hadříku. Pánové se jdou fofrem poohlédnout po zimní bundě, aby je venku neofouklo a z bytu zmizí. Nejrychlejší ústup zvolí především ti, jejichž žena již čisticí prostředek začala hledat.

         Kamarádka Martina se v tuto dobu zřejmě zabývá stejným problémem, jelikož mi každoročně posílá fotografii sojky či havrana v letu a povzbuzující prohlášení: Okna myji málokdy, protože miluji ptáky a rozhodně nechci, aby si zbytečně rozbíjeli hubu!

         Letos svoje rady rozhojnila. Každý týden mi posílá jednu hlášku a já věřím, že některé z nich udělají radost i vám:

Jarní úklid nedělám, mám ráda všechna roční období a nechci, aby ta ostatní žárlila.

Nevařím moc chutná jídla, protože nechci vystresovat své hosty, cože mají uvařit oni, až přijdu já k nim.

Klíčení brambor nezabráním tím, že k nim přidám jablko, ale tím, že koupím mražené hranolky.

Perfektně uklizený dům je znakem, že máš příliš volného času.

         Nevím, kolik volného času máte vy, ale zato jsem si vzpomněla na výrok, který již v sedmnáctém století pronesl anglický spisovatel Thomas Browne: „Bylo by zajímavé zjistit, kolik koňských sil si muž ušetřil od počátku světa tím, že se držel zásady, že umývání nádobí a uklízení je přirozená práce ženy.“

         Myslím, že by se to dalo lehce zjistit nahlédnutím do nejbližší posilovny. Jenže... ačkoli byl pan Browne jistě moudrý muž, doba se pohnula a dělba práce též. A tak mě napadá, že dnes se leckterá hospodyňka pozná tak, že její muž i pro pírko přes plot skočí.

         Pokud se teď, dámy, ptáte, kdy konečně bude i vaše duše při pohledu z ne zcela čistého únorového okna klidná a vyrovnaná, tak na to mám jedinou odpověď: až vás v tu chvíli napadne jen to, že venku nějak přituhlo a je potřeba nasypat do krmítka ptáčkům.

P.S. Na loňském pražském knižním veletrhu jsem u jednoho z prodejních stánků viděla vtipnou cedulku. Tu jsem si prostě musela vyfotit. Třeba vás taky pobaví: