Milujte, třeba i platonicky

PROLOG: Pusťte si, prosím, ke čtení tohoto blogu písničku, která na vás čeká pod posledním řádkem. Děkuji.

Vůbec nevadí, že k vám váš vyvolený či vaše vyvolená, nechová ty samé city. Při troše důslednosti se láska nakonec dostaví. V písničce, kterou mám už léta letoucí moc ráda, v to věří skvělá zpěvačka Hana Ulrychová. Její dokonalý, nádherně znějící alt tomu sdělení dodává na přesvědčivosti. Ten hlas nám pouť k Bráně milenců nedává befelem a nehloupne nám hlavu něčím, co je nepravděpodobné. Ne, on prostě vůbec nepochybuje, že tomu tak je a my s ním jdeme dobrovolně a naprosto samozřejmě, protože o tom přestáváme pochybovat též.

Kdybychom přestali věřit na lásku, která na každého někde čeká, byla by z nás jen kolonka v registru zdravotní pojišťovny. A pokud jste přesvědčeni, že pro vás už láska zmizela v sáčku deziluzí a utáhla za sebou šňůrku, protože ten, koho milujete celým svým srdcem, o to nestojí, nebo o tom nemá ani to nejmenší tušení a vy se tak bojíte bolesti z odmítnutí, že svůj cit nedáte nikdy najevo, pak milujte platonicky. Prostě je lepší milovat jednostranně než nemilovat vůbec. A představy o lásce jsou třeba při cestě narvaným autobusem rozhodně příjemnější než vztek na zpoceného chlapíka, který vám dělá ze zátylku solné koupaliště.

Nebojte se lásku dávat, nebojte se lásku přijímat. A pokud ani jedno z toho není možné, nebojte se ji mít v sobě a hýčkat si ji pro kohokoli chcete. Třeba váš tajný obdiv patří vaší poštovní doručovatelce. A váš trenérovi ve fitku. A váš milovanému zpěvákovi. Ať planete pro kohokoli, je to správné a nenechte si to nikdy nikým rozmluvit, natož zakázat. Brána milenců totiž o vás ví: