Tleskání fandím. Já jsem schopná tleskat i pilotovi po hladkém přistání 🙂 A když zazní Má vlast, tak bych nejraději tleskala už od prvního tónu. Je to nádhera. Vážná hudba má zvláštní sílu, člověk zapomene na všechno kolem a jen poslouchá.

Ivanko, no přesně tak. Ta hudba nás vtáhne do sebe a my jsme šťastní, aniž o to usilujeme.

Vyšehrad a Vltava jsou jistě „neprovařenější“ a já si druhé užil opravdu vrchovatě, protože jsme ji ve zkrácené verzi hráli v akordeonovém souboru. Když jsem pak viděl nějakou inscenaci (a teď se mi opravdu nechce „odbíhat“ na net hledat, jak se jmenovala, jen tuším, že Smetanu hrál Karel Höger), tak jsem nedokázal pochopit vnitřní sílu člověka, který si musel hudbu jen představovat a nemohl si ověřit, zda vše ladí a je melodicky v pořádku. Sám jsem sem tam zkoušel něco komponovat, dokonce s ohledem na rozvoj všeho i na PC v notovém editoru - a tam jsem zjistit, co musel Bedřich z Jabkenic dokázat. Proto děkuji za připomínku i s tím, že pochopitelně jen u oněch dvou zmíněných částí nezůstalo.

Hezký den i druhou polovinu týdne.

A zrovna tak s hluchotou "bojoval" i geniální Ludvig .v. Beethoven.

Někdy, hlavně v lete mam dny, kdy otevřu všechny okna v bytě- aby byl průvan a záclony z lehkého lnu plavou...a k tomu pustím Vltavu...dost nahlas. A je aj to cely pozoruju a i lidi, co se za oknem zastaví, nebo jen zpomalí chůzi.

Netleskám ale, někdy mi ale zvlhnou oči.

Marku, děkuji. Jednak jste to krásně napsal, ale já si z toho hlavně beru příklad a věřte, že přesně to udělám, jen co se udělá vhodné počasí.

Vždycky když jedeme s dětmi na výlet, máme "písničkové přání" a to je nám splněno. Většinou vede Jóžin z bážin, Z Opavy, z Opavy rychlík jede do Prahy...atd. Najednou se přihlásil malý Honzík a vyřkl Vltavu, byla jsem překvapená a zároveň dojatá. V autě byl rázem klid a všichni mrňousové pozorně poslouchali. A já na zadním sedadle sice netleskala, jen vstřebávala tu krásu a tiše slzela. Velice dojemný okamžik. Zdeni, moc hezký blog

No, Jitko, tak tohle by si zasloužilo samostatný blog, samozřejmě Tvůj blog! To je tak krásná příhoda, že tu sedím celá dojatá. Fakt. Děkuji.

Paní Zdeňko, opět moc pěkný článek!

Cyklus symfonických básní Má vlast je jedním slovem skvost. Patří k pokladům české národní hudby. Též si každoročně nenechám ujít jak ten zahajovací koncert, tak ani ten závěrečný s Beethovenovou 9. symfonií s Ódou na radost v poslední větě.

B. Smetanu obdivuji kromě jiného pro to ryzí češství, které vložil do všech svých děl. Ať už posloucháme jeho polky, České tance, opery.... včetně Mé vlasti, všemi díly silně prolíná.

P.S. Já to doma prožívám tak, že si místy tu melodii pobrukuji . Ale k tomu ani nepotřebuji hudbu, linoucí se z rádia, televize nebo z CD...

Pane Pavle, tak za tato slova Vám moc děkuji. Cítím to naprosto stejně, včetně pobrukování.

Počátkem devadesátek mě pobavilo, jak na informaci o mém bydlišti zareagoval kolega z Německa: “Jé , ty jsi z Prahy, tam žil jeden náš hudební skladatel, nějakej Friedrich Smetana, možná ’s o něm už slyšel. Tak trochu Wagnerovec, ale jeho Mein Vaterland, zejména Moldau, to si fakt poslechni.”

Kdybych tu teď mohl podobně přinést dříví do lesa, doporučil bych poslechnout si verzi české státní hymny v úpravě od svérázného a nadaného Varhana Orchestroviče Bauera, který mezi ty nám notoricky známé skaliny a lučiny v provedení F. Škroupa skvěle zamontoval i Smetanův horní tok Vltavy i její klidné a monumentální splynutí s Labem u Mělníka. Dá se to najít na těch hlavních hudebních a zábavných serverech.

P.S. O státním svátku se mi konečně podařilo navštívit Vaše krásné město. Je príma poklidné a svoje. A netušil jsem, že pracujete v tom domě, co tam ten zpívající nešťastník přišel o své tolary...

Pane Petře, děkuji za navštívení mého blogu i za navštívení mého milovaného města. Ano, knihovna sídlí v budově jménem Panská hospoda, ale nyní se tam čepují jen vědomosti. Ale když má čtenář chuť na kávu, rády mu ji s kolegyní uvaříme. A děláme dobrou. Až k nám zavítáte příště, určitě se na ni zastavte, upřímně Vás zvu.

A co fuga v z českých luhů a hájů.

Vašek

Ano, to je opravdu nádhera a krajina kolem Jabkenic z ní nádherně čiší a nás posluchače až dojemně těší.

Uculoval jsem se, Zdeničko, když jsem si představil, jak u přenosu plácáš! – Myslím samozřejmě rukama.

Cha, a to jsi mě ještě neviděl a naštěstí ani neslyšel, když každý měsíční úplněk oslavím pohledem na oblohu a zpěvem Měsíčku na nebi hlubokém. Ideální je to v jarních a letních měsících, protože stojím venku v noční košili .

Zdeni, Ty jsi labužnice a já to o Tobě vím.

Ano, Honzíku, jak si můžu od něčeho zamlsat, udělám to .

Zdeničko, já si neskutečně užívám každé tvoje nadšení a upřímnou radost z tebou prožívaných zážitků 🤗 Kdo zná tvoje fandění jakémukoliv druhu sportu, tak si asi stejně jako já, umí představit i tvoje vtažení do těch nádherných tónů.... Moc krásně si popsala svůj prožitek a opět hodně vtipně tvoje postřehy.... 😁 Takže plácat rukama jen doma u tv? 🤩

Ano, během skladby jen doma u tv, ale na koncertě přímo bouřlivě, ale až po skončení poslední šesté skladby!

A děkuju Ti, že mě tak dobře znáš.