Hezká vzpomínka. Nikdy nepochopím ty zvěrstva co lidi prováděli a bohužel provádí.

Danuško, no to jsou přesně moje slova, to se prostě pochopit vůbec nedá.

Nejhorsi je, ze se lide nepoucili.

Ano, Ivanko, to je až zoufalé.

Děkuji za milou a citlivou vzpomínku na tohoto skvělého člověka.

O osudu jeho skutečné maminky jsem dosud nic nevěděl.

Připomnělo mi to podobné zachování se Němců k Anně Letenské, stižené podobným rodinným hříchem. Jak ji nechali dotočit roli ve filmu “Přijdu hned” a snad dva dny poté ji zatkli.

Vždycky mi běhá mráz po zádech, když se dozvím něco o tom, jak se zde Němci při výkonu své moci chovali jako mechanická strojní monstra a neumím si odpovědět na otázku proč tak činili, proč zrovna takovým krutým nelidským a bezcitným způsobem a proč si mysleli, že je to zrovna ten nejlepší způsob...

A já Vám moc děkuji za vzpomínku na Annu Letenskou. Pokaždé, když vidím film Přijdu hned, se mi trochu svírá srdce. Ani jedno moje sledování se bez toho neobešlo. V knize Šest dýmek Františka Filipovského pan Filipovský popisuje svoje poslední setkání s kolegyní Letenskou, kdy se spolu náhodou potkali v tramvaji, on se jí zeptal, kam jede, ona odpověděla, že ji zase volají na gestapo, na další zastávce vystoupila a už ji nikdy neviděl, už z gestapa neodešla.

Zdravím Zdeňko, karmu dávám, ale AI obrázky nesnáším, všeobecně kazí vkus a vnímání skutečného umění.

Milá Klárko, s tím já naprosto souhlasím. Jako takřka zločin považuji, když jsou tyto obrázky dnes používány i ve spoustě knih jako ilustrace, hlavně pro děti, to se úplně otřesu.

Já jsem to vzala částečně na milost, když potřebuji něco rychle na propagaci nějaké akce, protože nemám výtvarné nadání, ani co by se za nehet vešlo, a myslím, že ta inteligence mě má za chvíli plné zuby, protože nevezmu hned první obrázek, který mi vymyslí, ale požaduji úpravy, a ještě úpravy a ještě... a samozřejmě to nikdy nebude jako od skutečného výtvarníka, a zaplaťpámbu, že nebude. Prostě je to takové šidítko. No a občas tam zabrousím pro zvýraznění nějaké spíš starší fotografie, která nemá být uměleckého rázu, ale spíš drobnou záchranou. Ale s opravdovým výtvarnem, s krásným uměním, s lidským kumštem, to skutečně nemá nic společného. V tom se naprosto shodneme.

Jednou jsem si dovolil vypůjčit Stonehenge a popsal, jak se jako varovné prsty zjevuje v mlhách. S některými osobnostmi to je stejné. Jsem si bytostně jist, že pan Ebr měl něco společného s jedním z našich nejlepších motocyklových závodníků Františkem Šťastným, protože ty dva mám nějak propojené. Využil jsem možnosti přijít na několik jeho „arbesáckých“ podniků a jednou s ním dokonce vedl, jako mladík téměř nezvedený, velmi zajímavou debatu. Co mě na ní nejvíc - s odstupem času - šokovalo? Že tento zkušený a úspěšný autor neváhal dobrých dvacet minut věnovat někomu, koho neznal a byl ochoten odpovídat, debatovat, argumentovat i chápat. Tedy většina věcí, které u dnešních takzvaných celebrit nepoznáte. Nenašel jsem tenkrát dost odvahy mu přednést něco ze svých výtvorů, ty jsem považoval za tak nedokonalé, že jsem raději v tomto směru zůstal v anonymitě. Ale kdo ví, třeba právě tohle povídání bylo jedním z těch impulsů, které nakonec můj přístup změnily.

Za připomínku děkuji - zajímalo by mě, kdo si na tohoto člověka (kromě hrstky zasvěcených) vzpomene, a přesto rozdával radost podstatně déle, než nějaké plastelíny, po nichž nám má padat brada až na zem...

Tak to jste mi udělal radost, že jste Vráťu poznal i osobně. Máte pravdu, on měl k lidem velkou lásku, a úplně tu samou i ke knihám, dovedl diskutovat, poslouchat, zapisovat si, pamatovat si, neuměl nikoho odmítnout, ba naopak, rád se dal do řeči a uměl člověka povzbudit. Ani po těch třech letech stále nejsem s jeho odchodem smířena.

Hezká vzpomínka. Lidi jsou divná zvířata, staví katedrály i koncentráky.

Vašek

Vašku, děkuji, to jsi vyjádřil moc pěkně!

Nic horšího se člověku nemůže stát - mějme to na mysli 🙏♥️

No přesně tak. Ten Vráťův příběh mě od jeho prvního vyslechnutí nikdy neopustil, na to nelze zapomenout, to prostě nejde.

Smutné a krásne zároveň

Janičko, šťastné na tom je, že Vráťa po tom krutém startu nakonec prožil velice bohatý a krásný kus života. Ale ten začátek, bože můj, jen pomyšlení na jeho maminku mi pokaždé sevře celé srdce.

Zdeňko, díky

I já moc děkuji!!!

Vráťu jsem potkávala jako dítě na Hanspaulce. Hrál s rodiči divadlo, nebo snad byl členem širší party kolem nich, už si to přesně nevybavuji.

Pamatuji se ještě na debaty na gymplu za komouše v OV - nebyl atentát na protektora kontraproduktivní? Tolik mrtvých... Naštěstí dějepisář i historici na FF UK koncem osmdesátek měli jasné a zdravé názory - dobře, že toho nadřazeného lumpa sundali. 😉