- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Zdeni, Titulku by zasloužil tvůj blog. Ne to, co tam visí teď.
Zdeni, moc hezky a pravdivě jste to napsala. Karma.
Také o tom něco vím, střídavá péče je nesmysl, ač ji "praktikuji" již hodně přes čtyřicet let! Nikdo rozumný nezpochybňuje, že dítě "patří" matce, a co rodina, manželství? Děti rodičům odpustí? Odpustí jim co?
A taky o duchu doby. Již před 60. lety byly známy rodiny, kde si manželé řekli: Moje a Tvoje děti bijí naše děti. To je mišmaš pro děti, které by měli prožít dětství v láskyplné rodině. V dnešní době sice mají všichni rádi děti, nějak tak kolektivně (stavějí se jim hřišťátka, apod.), ale nikomu nevadí, že děti školkou a školou povinné musí denně, ano denně vstávat od března do října o hodinu dříve vinou tzv. "letního času". A zkuste již v tyto dny ve 20.00 hod. dát děti spát, když Slunce ještě svítí...
Bohužel spousta "dospělých" jsou ve skutečnosti jen velké děti. Karma, Zdeni
Máte naprostou pravdu. Jenže těmto dospělým, já je nazývám "přerostlými dětmi", chybí to podstatné, co děti právě definuje - dětská upřímnost, bezpodmínečná láska, shrnuto - dětská čistota.
Smutné téma, ale i o tom se musí vědět
Děkuji, Jitko. Jsou to někdy příběhy, že se člověk nestačí divit.
Ach jo... téma, které je věčné. Děti pro nás mají být nejvíc, ale někdy to tak není. Já jsem šťastná, že z prvního manželství mám skvělé děti, a z druhého žádné děti.
Ano, je to tak. Paradoxem je, že občas se vyskytnou ti, kdo si myslí, že nejvíc dělají pro děti a pak se ukáže, že vlastně dělali nejvíc pro sebe.
Zuzi, Ty jsi určitě odvedla skvělou maminkovskou práci, protože děti máš báječné, což prověřila jejich dospělost, viď.
Hezký napsané naštěstí jsem nic takového nezszila
Díky za skvělý blog a inspiraci, Zdeni
Děkuji, Ivanko. To víš, že jsem se maminkou bohužel stát nemohla, to je moje trápení, ale zřejmě mi to občas dává možnost uvažovat o některých věcech víc z nadhledu. A snad právě proto i hlavně z pohledu dítěte, protože za dětmi vždy stojím především. Snad jednou napíši i blog hodně osobní o tom, jak skvěle dopadla bratrancova nevěra, když opustil ženu a dceru, namluvil si sousedku se dvěma malými dětmi a oženil se s ní. A co je na tom skvělého? Na rodinné oslavě kulatin jsme všichni spokojeně koukali na to, jak si obě "jeho ženy" povídají, dobře spolu vycházejí a bacha - jeho bývalá žena jim někdy po večerech pohlídá malé holčičky, aby si mohli vyjít na večeři. Z původního trápení nezbylo nic. Zní to jako pohádka, ale je to skutečnost. Bydlíme všichni kousek od sebe, tak ty vztahy vidím v přímém přenosu a jsem šťastná s nimi.
problem je, ze s zenskejma se neda domluvit. V tech 50% pripadu, kdy se manzele nerozvadi to funguje proto, ze muz to proste vydrzi, nesmyslne napady prejde a vetsinou dela , ze mu to nevadi a je na strane manzelky.
Jestlize se napr. maminka naprosto nemuzikalniho ditete rozhodne, ze dite musi dostat do bytu klavir, tak se to proste realizuje a kdyz chce mit manzel klid a aspon nekdy sex , tak dokonce pomuze i pri tom stehovani.
Děkuji Vám za názor. Věřím, že i takové vztahy existují, ale to musí být dost nešťastný život.