Máme to menší než neandrtálci, proto přežijeme

Ono není vždycky lepší mít něčeho víc nebo mít něco větší než ostatní. Třeba ti s vysokým BMI indexem by vám o tom mohli vyprávět.

Že vás napadá i jiný příklad než obezita? Ale jděte, pšššt, vždyť to čtou i děti. Já na to půjde o něco výš. Například lidová moudrost říká, že strach má velké oči. V dětství si sice myslíme, že největší oči má vlk těsně před tím, než slupne Karkulku, ale postupně zjišťujeme, že nám šelma psovitá s babiččiným nočním čepečkem na hlavě, přikrytá peřinou až pod bradu, nenažene zdaleka takový strach jako představa, co konkrétně se bude dít, až maskovaný degustátor začne hodovat.

Z toho vyplývá, že pěkně velké oči má především naše fantazie. Obrazotvorné obavy z neznámého, nepoznaného či dosud jen tušeného, s námi dělají divy. Jde samozřejmě jen o přenesený význam slovního spojení. Nikdo nepředpokládá, že mu z očí udělá medicimbaly pouhé pomyšlení na to, jak asi bude jednou vycházet s tchyní.

Velké oči má také nadměrné očekávání. Většinou něčeho příjemného, zásadního, něčeho, co nám ze života vytvoří ostrov věčné radosti. Velké oči může mít manželka, když se její partner v prosinci zmíní, že zjara začne na zahradě hloubit, aby tam v červnu mohl posadit bazén. Velké oči může mít třeba i sportovní fanoušek ještě pět minut před výkopem důležitého fotbalového zápasu. Často to končívá tak, že koncem srpna má žena oči velikosti špendlíkových hlaviček a těmi propichuje manžela, jelikož se doteď nezmohl ani na brouzdaliště. Zatímco ten cestou ze stadionu sakruje a spílá „klokanům“ za mizerný výkon, protože mu je jasné, že kdyby místo marného poskakování na tribuně kopal na zahradě základy, mohla mít manželka velké oči při představě vodních radovánek a on dobrou večeři.

Velké oči má také sysel... no ano, sysel má sice malé ušní boltce a krátký ocas, ale velké oči. Ty má také kreslený kocour Garfield, mytologičtí severští trollové, primát avahi vlnatý a taky dívka, o které zpívá Jaromír Nohavica. A občas má velké oči hlad. To se nemůžeme třeba dočkat oběda. Představujeme si švestky jako dělové koule obalené tenkou vrstvou těsta, zasypané tvarohem, přelité smetanou... a pak po pár soustech s funěním dloubeme do dvou knedlíků a velké oči máme proto, že je poulíme do kapsy. Hledáme v ní velký kapesník, abychom v něm knedle mohli tajně vypašovat z jídelny, protože nechceme urazit hostitelku. Neboť hospodyně poměr obrátila a obalila švestičky dosahující s bídou velikosti angreštu štědrou vrstvou hutného těsta.

Nedávno jsem se doslechla o nové hypotéze britských vědců. Neandrtálci prý vymřeli kvůli svým velkým očím. Jejich mozek při zpracovávání zrakových vjemů spotřeboval víc kapacity než mozek zástupců Homo sapiens. Zkrátka, my sice tak dobrý zrak jako neandrtálci nemáme, zato však můžeme větší část mozku nasměrovat například k vynalézání teplého oblečení nebo tvoření širších společenství, což nám pomohlo přežít doby ledové.

Neandrtálci takové schopnosti neměli, zato měli velké oči a podle vědců proto asi před 28000 lety vyhynuli.

Pánové, ne abyste se o tom zmínili manželce, až se vám bude zdát, že má při plánování koupě nového zimníku nějak moc velké oči. Nákup pak sice možná bude o něco skromnější, ale vám zřejmě nezbyde nic jiného než k večeři vyhlížet Karkulku.