Mám intoleranci laktózy, chuť na zmrzlinu a prodavačka neví, co je sorbet

Myslíte, že vás se takový problém netýká? No kéž by tomu tak bylo, protože mě se až do 45 let taky netýkal.

Ať už se jedná o nesnášenlivost laktózy či o některé druhy alergií, nemusí vám být dány do vínku hned v peřince, můžou se k vám přidat kdykoli v průběhu života. A tak se může stát, že si v padesáti libujete, že vás se jarní pyly netýkají a jednoho dne začnete kýchat, dusit se, škrábat si vyrážku… a je to tady.

Prostě si ve věku, kdy máte pocit, že jste alergiím v životě unikli a teď si musíte hlídat jenom výši krevního tlaku a cholesterolu, musíte najednou zvyknout, že s sebou potřebujete mít vždy dostatečné množství toaletního papíru (intolerance) nebo antihistaminik (alergie).

Jak jsem již uvedla, na mě si intolerance zasedla nečekaně a nezvaně. A já jsem se ze dne na den musela vzdát nejen svého milovaného kapučína, ale taky zmrzliny. Ale zase na druhou stranu, když bych si měla vybrat, tak je mi pořád milejší, že nesmím olizovat smetanovou zmrzlinu, než kdybych si musela soustavně olizovat lipový pyl, abych se nedusila.

A navíc mám možnost si horký den přece jen zpestřit zmrzlinou. Ano, tipujete správně, jde o sorbet, což je lehká zmrzlina, která neobsahuje mléko a vyrábí se smícháním ledu s medem nebo cukrem a s rozdrceným ovocem či ovocnou šťávou. A řeknu vám, že třeba takový citronový sorbet bývá v horkých dnech naprostým potěšením. Vlastně se mi ještě nestalo, abych narazila na zmrzlinárnu či cukrárnu, která by mezi smetanovými zmrzlinami nějaký sorbet neměla. Proto jsem se před pár dny cestou z kontroly ve slánské nemocnici zastavila na hlavní třídě a mlsně obhlížela, která z vystavených zmrzlinových vaniček bude ta nemléčná.

V ruce jsem třímala padesátikorunu, už na mě přišla řada a já jsem sorbet ještě stále neobjevila. Zeptala jsem se tedy slečny za okýnkem, jestli sorbet mají? Dívka se zachmuřila, mávla rukou nad zmrzlinovými vaničkami a řekla, že mají tohle. Protože jsem si všimla jedné takové hodně ovocné, i zrníčka jsem v ní spatřila, ptala jsem se znovu, jestli třeba tato není sorbetem? Slečna se zoufale otočila na starší kolegyni, která v prodejně rovnala do vitríny nové zákusky a řekla jí, že tahle paní chce sorbet. A mně už začínalo být líto rodičů se třemi dětmi, kteří sice stáli za mnou, ale už evidentně byli všichni spořádaně rozhodnuti, jakou příchuť si do kornoutku nechají naložit.

Porada prodavaček byla naštěstí krátká a slečna mi spokojeně povídá, že sorbet je ta vanilková. „Vanilková že je sorbet?“ divila jsem se upřímně a koukala překvapeně do vaničky, ve které smetana div nemetala kozelce. „No, ano,“ řekla slečna dotčeně a dodala: „protože ta není slazená cukrem, ta je slazená stévií, tu diabetici můžou.“ Já i za mnou stojící rodiče od tří dětí jsme na vteřinu zadrželi dech a pak jsme se začali přidušeně smát. „Tak dáte si jí nebo ne?“ začala slečna ztrácet trpělivost. „Nedám, víte, já sladit můžu, ale mléko nesmím,“ odvětila jsem a zastrčila si padesátku do kapsy.

Trpím intolerancí laktózy a chutí na zmrzlinu, ale jsou chvíle, kdy krásně osvěží i doušek vody. Tedy ve Slaném na hlavní nákupní třídě zvané Londa určitě.

P.S. Milí diabetici zdravím vás a varuji, sorbet si určitě nedávejte 😊

foto: pixabay.com