Lidi hrozně kradou, hlavně drobné

Každý druhý zákazník se prý snaží přisunout si drobné, které mu nepatří, prozradila prodavačka lahůdek.

Tak jsem nedávno podstoupila test čestnosti. Nevyplňovala jsem při něm žádné kolonky ani nezaškrtávala políčka, jen jsem si šla koupit obložený chlebíček. Platila jsem bankovkou, na kterou mi prodavačka vrátila drobné. Dvanáct korun ve dvoukorunách. Přisunula jsem si je k sobě, až na plastovém talířku nezůstala ani jedna dvoukoruna, jen poslední koruna, která mi však nepatřila.

Sypala jsem malé mince do peněženky a upozornila obsluhující paní, že tu zřejmě nějaký zákazník přede mnou zapomněl korunu. Zároveň jsem tu kačku chtěla prstem posunout jejím směrem. Ale nešlo to. Prodavačka se rozesmála a vysvětlila mi, že se nejedná o minci skutečnou, nýbrž o vtipně zatavenou dekorační součást kasírovacího talířku. To mě pobavilo.

Ale představte si, že mi lahůdková paní prodavačka svěřila, že zhruba každý druhý zákazník se nejdříve obezřele rozhlédne a pak se snaží si tu šalebnou korunu přisunout prstíkem směrem k sobě. A to dokonce i ti, kterým prokazatelně vůbec žádné drobné nevracela.

A tak se v této prodejně nejen chutně občerstvíte, ale ještě se dozvíte ledacos o svém charakteru. No a obsluhující hned ví, jestli patříte mezi poctivce, nebo mezi ty druhé.

„A jak říkáte těm, kdo minci úplně ignorují? To jsou také poctivci?“ zajímalo mě. „Ne,“ odvětila paní prodavačka, „říkám jim ti, co špatně vidí.“