Kočky se na nás dívají svrchu, ale prasata jako na sobě rovné

„Psi k nám oddaně vzhlížejí, kočky se na nás dívají svrchu, ale prasata na nás pohlížejí jako na sobě rovné.“ Tento citát není z mé hlavy, pronesl ho sám Winston Churchill.

Sir Churchill by se zřejmě podivil, že v dnešní době lze mít čuníka jako domácího mazlíčka. Ale já osobně nikoho, kdo by pašíka doma v obýváku choval, neznám. Proto zůstanu u klasických domácích chlupáčků (čímž samozřejmě nemyslím manželky před jarní depilací).

Teď mě napadá… věděli jste, že existuje multidotyková relaxační živá tapeta mobilu, která velmi připomíná kočičí srst? A to nejen po grafické stránce, ale dokonce i po dotykové. Lidem prý dnes chybí něžný dotek domácí kočky. Na to já říkám, ale fuj, dejte pokoj s mobilama. Vždyť hlazení srsti kočičky, kterou chováme na klíně a ona u toho spokojeně vrní, dotýká se vás jemně tlapičkou a mhouří slastně oči, patří k zaručeným přírodním relaxačním technikám, které konejší naši unavenou a podrážděnou psychiku. Že nemáte možnost, abyste u vás doma chovali kočku? Tak to máte smůlu, že nebydlíte ve Velvarech. My tu totiž máme na mazlení „starostovic kocoura“. Nevěříte? Tak tady je vysvětlení od samotného pana starosty:

„Kdybyste náhodou někdy potkali chlupatého krémového přátelského kocoura, klidně mi po něm pošlete vzkaz. Je to náš Brumbál, velmi zvídavý tvor. Jeho babička lehává v pelíšcích prodejny chovatelských potřeb, tatík je zrzavým štamgastem v hospodě Na růžku. Brumbál je zvídavý kocourek, který mi tu kouká přes rameno, když tyhle řádky píši, velmi jej to zajímá a rozhodl se mi pomoci v péči o město. Protože při tom zachází dále, než velí slušnost, nebojí se pátrat i ve vašich talířích a postelích, k čemuž se já rozhodně nechystám, omlouvám se za něj. Neb již několikrát někdo pojal záměr odeslat jej do útulku, což on by nerad, protože tam se nic nedozví, vybavil jsem jej cedulkou s telefonním číslem. Hovorů jsem začal mít dosti. Překvapilo mne, jak široký má okruh své činnosti. Během dopoledne zvládne navštívit kostel, podívat se v Základní umělecké škole na divadlo, obejít pár obchodů, zjistit stav guláše na Sladovně, poválet se v několika postelích a kontrolovat stav dopravy na náměstí. Je to pracovitý kocour. Promiňte, pokud se moc tulí, má lidi rád. Říká se, že prý na to nezabírá ani kastrace, tak jsem si docela oddychl. ;-) Kdybyste mi potřebovali něco důležitého vzkázat, nemusíte volat, pošlete to kocouří poštou!“

Chtěla bych vás ujistit, že pana starostu máme u nás všichni rádi. Skoro tak, jako jeho kocoura Brumbála, který nosí na krku visačku s nápisem – Starostovic kocour – a telefonním číslem, kam můžete zavolat, kdyby se ve vaší posteli povaloval i po večerce a vám už se chtělo spát.

Nevím, jestli by tento článek potěšil politika Churchilla, když v něm hlavní roli nehraje vepřové, a navíc jeho kocour hledí na lidi jako na sobě rovné. Tak snad by bylo vhodné tento blog ukončit neškodným zvoláním: „Holubí pošta je přežitek, proto u nás Velvarech máme poštu kocouří!“

P.S. Citovaný text i fotografii jsem uveřejnila s laskavým svolením velvarského pana starosty PhDr. Radima Woláka.