Jojo, tohle bývají ty nejúžasnější historky 😄🤩

Ještě jedna příhoda, synovi byly asi dva tři roky, když za mnou chodil jeden studak na doučování matematiky. Chodil v pátek v podvečer a dvě hodiny jsme probírali, co právě potřeboval. Jednou, když odešel, se manželka ptala, co jsme probírali. Kombinatoriku, ale je to blboun, ten to stejně nepochopí.Za týden přišel studak zase, zazvonil, a první byl u dveří nás syn. Otevřel, a na celý barák hlasil:Mamííí, zase je tady ten blboun. Studak se tvářil, že to přeslechl, ale z výrazu jeho tváře bylo vidět, že slyšel jasně a zřetelně.

A pak přijdou do školy, kde jim ono v duhovém oblečku řekne, že si můžou vybrat, jestli budou klukem, holkou, rybičkou, ... Doteď měli jasno.

Pobavilo. Jako téměř vše od Vás.

Milé

na zeleznici dejou se veci .... i jinde, teda

No vidíš, Honzíku, já jsem Ti vlezla do profese

Připomnělas mi mého bratra. Ten jezdil ze školky s tátou a měl ve zvyku velmi nahlas komentovat každodenní poznatky.

Jednoho dne sděloval - opět na celou tramvaj - právě vypozorovaný rozdíl mezi holčičkou a chlapečkem s tím, že holky prostě nemají na WC co vyndávat. Snaha mého otce o ukončení tématu v jinak zcela ztichlé tramvaji (očekávala pedagogické vysvětlení otcovo) nenašla u bratra pochopení, který se s úporností kuřáka opia dožadoval vysvětlení, jak mohou tedy ty holčičky čůrat, když nemají čím.

Dle rodinné historie to otec vzdal a vystoupil na příští stanici.....

Tomáši, fakt bych si nepřála být v tatínkově situaci. Nejlepší je, když se vysvětlení nemůžou dočkat i ostatní cestující .

Genderove to mate v poradku, protoze holky na to ani nic nemaji, tedy ani neni o cem psat.

Lubore, že vy jste se už dlouho nekoukal cestou do schodů zrcátkem holčičce pod sukýnku?

Před několika lety jsem šel na Knižní veletrh na Výstavišti a vyslechl si několik přednášek, včetně velmi poutavého povídání Jana Vodňanského. Věděl jsem, že tam bude a tak jsem si přinesl čerstvě nabytou (z asi osmé ruky, ale zachovalou) knížku Generální úklid. Po skončení přednášky jsem pana Vodňanského požádal o podpis. Napsal věnování a něco připojil. Poté jsem se podíval a dodatek zněl: „... s upozorněním, že strana tolik a tolik je určena pouze pro kluky!“ Když jsem ji nalistoval - hádáte správně, pojednání Pepa má pindík.

Tak to je roztomilé a pan Vodňanský báječný!!!

Na koupališti si nazí chlapeček a holčička zvědavě prohlížejí jeden druhého.

Chlapeček: "Heč, já mám pindík a ty ho nemáš."

Holčička: "Až já budu velká, tak jich budu mít, kolik budu chtít."

(Tento vtip se moc líbil jedné mé bývalé kolegyni. Ta když ho pak vyprávěla svému manželovi, tak ten zareagoval: "Jo a samý zvadlý.")

Tak tu neznám a s chutí se směju!