Kéž žvatlání seriálových hvězdiček nezastíní výroky opravdových herců

Novinové palcové titulky se hojně starají o to, abychom si pod pojem „herec“ automaticky dosadili prosťáčka, kterému bohové vynahradili chudobu ducha schopností zapamatovat si napsaný text.

Jde hlavně o případy seriálových hvězdiček. Ty připomínají kulturní brigádníky hopsající z programu na program, a mezi jednotlivými výskoky dělají radost žurnalistům, kteří se z jejich žvatlání snaží vyloupnout to nejhloupější, aby zvedli prodejnost svého plátku. Před dvěma lety se například jedna z nich „proslavila“ výrokem: „Akorát nic neumím, takže jsem ráda, že dělám herečku. A na to, jak toho málo umím, se mám docela dobře.“

         A víte, co v takovou krušnou chvíli dělám já? S chutí listuji svými poznámkami a hledám v nich chytré věty a výroky opravdových hereckých osobností. Tyto paní herečky a páni herci totiž kromě nezpochybnitelného kumštu dokázali i svižně myslet. O některé z jejich výroků se s vámi podělím. Berte je v té záplavě současných nesmyslů třeba jako záchranné lano či stéblo na pomoc tonoucím, protože tu kalnou vodu jsme nakonec nuceni šlapat všichni.

         Tak třeba americký herec Gene Hackman se dopustil úžasné myšlenky, když jednou řekl: „V mládí jsem byl chudý, ale patřil mi svět. Teď mám jen peníze.“  Moc se mi líbí i vyjádření báječné herečky Sophie Lorenové: „Vaše krása přichází zevnitř. Buď ji v sobě máte, nebo nemáte, nemá to co do činění s vašimi prsy, stehny nebo našpulenými rty."

         Pobavilo vás to? Mě rozhodně ano. Určitě víc, než když jsem teď četla, že se dcera britské herečky Keiry Knightleyové nesmí dívat na Popelku, protože – jak řekla herečka – je tato pohádka genderově nevyvážená. Mezi hloupé výroky počítám i prohlášení americké herečky a režisérky Leny Dunhamové:„Nikdy jsem nepodstoupila potrat, ale přeju si to.“

Třeba vás naopak potěší můj oblíbený výrok amerického herce a režiséra Woodyho Allena: „Na tomto světě jsou dva typy lidí - dobří a zlí. Ti dobří lépe spí a ti zlí se daleko radši probouzejí.“

         Ale nemyslete si, že vtipnou kaši konzumují jen za mořem. Třeba náš Miroslav Horníček jednou poznamenal: „Hloupý nemá být umlčen, hloupý má být vyslyšen, protože mlčící hloupý se jen stěží pozná.“

         A nemůžu vám zůstat dlužna ani duchaplné zamyšlení našeho skvělého herce Miloše Kopeckého:„Na světě jsou důležitější věci než peníze, jen na ně mít.“

A dost dobře sem nemůžu nedat alespoň jeden z výroků Jana Wericha. Ten mám obzvláště ráda: „Jestliže se člověk hádá s blbcem víc jak půl minuty, hádají se už dva blbci.“

         Podobně báječných vět řekli zástupci hereckého řemesla samozřejmě nespočet. Asi jsou příliš moudré, než by dnes někomu stálo za to, otitulovat jimi články. Nedávno mě popudila chvástavost jistého hereckého protagonisty. Vypočítával, které z jeho kolegyň již navštívily jeho lože, a kterým se to ještě nepovedlo, ale on si myslí, že po tom touží. Okamžitě jsem pochopila, že tady si duchaplnost vybírá celoživotní dovolenou.

         Až vám zase bude z takových řečí úzko, vybavte si třeba skvěle rafinovaný výrok amerického herce Johna Barrymora, který se proslavil začátkem minulého století: „Gentleman je muž, který uhodne, na co žena myslí, a přesto ji nedoprovází domů.“

Věřím, že společně se mnou teď konečně máte pocit, že už nepřešlapujete v bahnitém rybníku, ale osvěženě plavete v čiré vodě. A pokud se o tom nedozvědí novináři, je úplně fuk, jestli máte na sobě plavky :-)