Něčí ponožky možná žiji v páru, ale ty moje ve značně polygamním. Kupuji jen černé a prostě dám dvě černé k sobě a ty s dírou jdou do koše

Co se uklizeni týče, nic se nemá přehánět. Obvzláště u děti. U dětí by mělo platit, že je jednou týdně vysaje ( k čemuž je potřeba vidět podlahu) a zbytek času je nechat být. Málokterý člověk si přizná, že uklízeci neuróza je jeho problém a bordel v pokoji nemá na dítě nepříznivý vliv. A to není z mé hlavy. Hezky o tom v jednom podcastu mluvil jeden dětský psycholog, který tak své děti vychoval, takže to nebyl jen vzdělaný teoretik

Ano, jak říkají některé maminky: bordel v bytě, šťastné dítě! A ještě musím dodat, i moje ponožky si žijí po svém, taky jsou všechny vesele černé.

Stejně mě, Zdeni, nepřesvědčíš, že to, co nosím, patří k těm druhům oblečení, které se nežehlí!

Byla jsem v sobotu na Velvarském sousedském Blešáku, který se koná jednou za měsíc s podtitulem "Pro jednoho odpad, pro druhého poklad." Je to příjemné probírání oděvů, keramiky, košíků, knih a dalších věcí z druhé ruky. Občas se povede koupit něco fakt šikovného, jo a mají tam výbornou kávu! No jak se tak přebírám vystavenými oděvy, tak vedle mě stojící paní říká kamarádce: Tak tohle tričko si rozhodně koupím, já si zásadně kupuju jenom ty věci, které se nemusí žehlit!

Ještě bych připojil jeden bod, takovou drobnou předmanželskou výchovu, například: "Až se jednou oženíš, tak nikdy neříkej té své, že moje švestkové knedlíky jsou lepší než ty její, i kdyby to byla stokrát pravda."

Anooo, to by se tam taky hodilo . Ačkoli znám jednu výjimku, kdy to řečeno být muselo. Kamarád se ženil velice časně, jeho vyvolené bylo 19 a v kuchyni toho dosud moc neprožila, takže jejich strava byla skromná, až jednoho dne přinesla květák, protože na tom, že obalí a osmaží květák přece nic není. Udělala k tomu nové brambory a čekala na manželovu reakci. No a kamarád to chvíli statečně žužlal a pak to nevydržel a řekl, že maminka má ten květák vždycky krásně měkoučký a tohle se nedá ukousnout. Oba dumali, čím to může být, nepřišli na to, tak zavolali jeho mamince, která se zeptala, jestli snacha květák před obalením a smažením povařila. No nepovařila.

Zdeničko to si napsala tak krásně. :-) Vůbec nevím, který bod z tvého desatera bych vybrala jako nejvíc výstižný... Asi desítku, ale tvoje chapadlo ve dvojce je taky boží. :-) Můj osmiletý vnuk Mates prohlašuje už teď, že se ho rodiče nezbaví, že si přivede manželku a nehne se z baráku. :-) :-)

Danuško, v tom případě Matýskovi v žádném případě nedávej číst moje desatero, vadilo by mi, kdyby mě kvůli němu neměl rád.

Zdeňko, perfektní rozbor, z psychologie bys měla na vejšce výbornou.

Znám mamánky z ordinace, je to na dlouhé vyprávění. Stručně řečeno, připadám si jako pediatr...

Jéé, děkuji .

Přiznávám, že i z knihovny mám občas tu čest pár jedinců tohoto označení obsluhovat, ale to jen když zaskakuji za kolegyni v dospělé půjčovně, oni si kupodivu pro dětskou literaturu nechodí... a měla bych tu pro ně pár pěkných kousků.

Vy zjevně znáte mého švagra.

No mrzí mě, že asi ne.

Děkuji Vám, Jarmilko.

Jednému môjmu známemu mama hovorievala, že neponáhľaj sa odtiaľ, kde ti je dobre, a má to čosi do seba, či?

No určitě, pokud to je v mezích příjemného života, tak nikde není tak dobře jako u maminky. To platí i pro nás holky. Ale jak dospělé dítě pasuje mámu na hospodyni a posluhovačku, pak je něco shnilého v rodinné popelnici.

Praní ponožek a trenýrek bych vyměnil za praní v pračce na poloviční náplň.

Vašek

Já bych těch pár kousků hodila na valchu.

Těch přídavků by se našlo ještě více než dodatků k ústavě USA. Například „Nesnažte se nikdy matce naznačit, jak moc ovlivnila váš život, protože vždy může přijít ťafka v podobě reakce »Buď zticha, nevděčný holomku, beze mě bys nebyl«, ačkoliv až do určité doby k tomu byli potřeba vždy dva.“ Více zkusím poslat jinou cestou, protože sem by se ten elaborát jednoduše nevměstnal.

No nějak těch "mamánků" přibývá, ale já zase naopak znám i spoustu skvělých kluků, kterým tento osud nehrozí, což mě těší.