Paráda, Zdeňko, skvělý blog.

Mohu posloužit poněkud hororovým příběhem.

Bylo ta na safari v Keni v kempu. Výborná večeře. Byli jsme dva manželské páry. Večeře byla okolo 20.00 hod, první příznaky nastaly okolo půlnoci, kdy jsme s ženou hledali synchronizaci. Tedy jeden sedí na míse a druhý trpí a přešlapuje.

O to až tak nešlo, ale druhý den jsme pokračovali v džípu s řidičrm, který nás varoval,. že v žádném případě nesmíme vylézat z auta (logicky, lvi loví všechno, co se hýbe a není ze železa). My jsme mu zase objasňovali, že pokud chce mít džíp ještě na kšeft, tak nás prostě pustit musí.

Řidič usoudil, že auto je mu milejší než nějaký turista. Můžu Ti říct, že tak rychlý akt nikdo z nás nečinil nikdy, vždy na planině po předchozím průzkumu, není-li někdy blízko lvice Elsa.

Tož tak.

Tomáši, tak to je opravdu horor, to si snad radši ani nepředstavuji, jak je mi účastníků příhody líto. Tak to jste si užili i safari neplánované zážitky, viď. V takové situaci bych toužila po šoférově informaci, že v této lokalitě mají lva, který turistům přináší endiaron.

Vidíte - jak i taková naprosto triviální, nicméně nezbytná záležitost může být inspirací pro téměř intelektuální zamyšlení, aniž by sklouzlo k povrchnosti a hospodskému humoru.

Mimochodem, jeden můj známý, k němž často chodily návštěvy, si dal na dveře u WC klasický cyklistický zvonek. Vysvětlil nám, že když se náhodou sejdou dva žadatelé o prkénkový azyl, má ten druhý v pořadí zazvonit, aby ten první neokupoval trůn a pospíšil si. Jsouce letory nejen lenivé, ale i rozverné jsme mu pak připravili druhý zvonek a dvě prkénka s nalepenými instrukcemi: jedno ven (A) a druhé dovnitř (B). Bylo na nich číslo vyjadřující počet zvonění - to jest ten venku zazvonil a ten vevnitř zvoněním odpověděl.

1× A: Potřebuju si odskočit. - B: Tu chvíli to vydržíš.

2× A: Je to vážně aktuální. - B: Já se tu taky neflákám.

3× Panebože, dělej!!! - B: Mám to snad přestřihnout?

4 × Tak už je pozdě. - B: Tak proč otravuješ?

Přeji hezký víkend a jeden neskromný dotaz, budete příští týden na pracovišti?

Tak zvonek na dveřích WC mi udělal radost !

Příští týden budu v knihovně dle naší prázdninové výpůjční doby. Telefon jsem Vám myslím dala na vyhlašování, nebo mi napište mail na: zdeort@seznam.cz

Pěkný pátek - neboli malou sobotu, Vám přeji!

Zase legrační pozastavení se nad obyčejnou, ale veledůležitou lidskou potřebou

Ano, souhlasím, je to ošemetná věc, je to vlastně potřeba, kterou v některou chvíli rozhodně vůbec nepotřebujeme.

No já bych zmáčkla to co mám doma já na zdi, to plechový kulatý

Nojo, Nadi, když ono to tam nebylo.

Tedy, je-li obrázek realný, tak není co řešit, tlačítka jsou jasná.

Ale povídka skvělá.

Miluško, děkuji za upozornění, já jsem omylem klikla na obrázek, který byl ještě před úpravou. Uff.

Když není poblíž zeleň či křoví - v ulicích města to může být opravdu průšvih. Na vesnici to mají přece jen jednodušší, protože sen dá odskočit ledackde.

No je to tak. Mimo větší města je různých přírodních WC na výběr docela dost.

Jelikož jsem logický kazisvět, tak bych zmáčkl velké tlačítko na tom moderním zabudovaném záchodě. Neuvedl jsem značku, abych neporušil zákony o reklamě.

Vašek

Vašku, jak píši i Milušce, děkuji za upozornění, já jsem tam omylem dala obrázek původní, který jsem však upravila, ale nevšimla jsem si, že jsem vložila ten před úpravou. Jo, to je tak, když člověk spěchá... třeba zrovna na WC.

Tipuju to, že jsi zkoušela jedno po druhém a doufala, že se žádné neutrhne. Udělal bych to taky tak.

Ano, jen tak si lze zachovat důstojnost a samostatnost.

Krásnej příběh... taková balada o... no, o exkrementu. Já si při jeho čtení zase vzpomněl na časy, kdy jsem v Praze řídil tramvaj a záležitosti se záchodem jsem tu a tam řešil taky.

V řadě první: náhlý průjem, to byla totálně diskvalifikační záležitost. Aktivujete radiostanici a zažádáte o okamžité vystřídání. Dispečerský vůz si pro vás přijede pod majákem, takto postižený řidič je bezodkladně vystřídán, bleskurychle odvezen někam, kde si může ulevit, a on pak mastí ke svému lékaři, aby mu vystavil neschopenku.

V řadě druhé i „malá strana“ může být docela drama. Některé linky jezdí přes město i více než hodinu. Je pravda, že na všech obratištích toalety k dispozici jsou a tramvajáci se je naučí velmi rychle využívat i preventivně, ale někdy fakt ještě nepotřebujete, nestihnete a pak dvacet minut před konečnou zjistíte, že ač jste ještě před minutou byli přesvědčeni, že „to dáte“, tak najednou víte, že prostě nedáte. Já nevím, jak to dělaj děvčata, mně se to stalo několikrát. Prostě vedle kolejí nejbližší skupinka keřů nebo stromek a vy u něj a garantuju vám, že je vám naprosto buřt, že kolem choděj lidi a znechuceně na vás hledí. Prostě nejsem Vinnetou nebo Old Shatterhand, ti nepotřebovali čůrat celé dvouhodinové filmy.

Určitě jste to nebyl Vy, protože jsem tehdy byl někde ve třetí, čtvrté třídě. Ale zažil jsem případ, kdy najednou v tramvaji „zhaslo“ to hučení a muž zpoza pultíku vypálil směr veřejné WC (bylo to ve stanici Vinice, která ovšem tehdy vypadala zcela jinak než teď). Když se s výrazem plným úlevy vrátil, jistá dáma, která už od pohledu hodlala dělat potíže, prohlásila: „Co si myslíte? Že nás tu necháte čekat?“ Onen muž se jen pootočil a pravil (a na to první slovo dal skutečně maximální důraz): „Soudružko, bylo by vám milejší, kdyby tramvaj řídil po**aný řidič?“ Načež klidně usedl, zazvonil a vydal se směrem Černokostelecká. Pro pořádek, tehdy šlo o linku 11.

Strašnice opravdu nebyly v žádném případě nudné...

Naštěstí jsem tohle nikdy nezažila, ale zvolila bych variantu A

Ano, tahání za šňůrky je i pro mě takové důstojné řešení.