Když v létě potřebujete rychle trůnit

Určitě i vy znáte tu pernou chvilku, kdy nám v útrobách rozehraje filharmonický orchestr hlasitou melodii a útěšná místnůstka nikde.

A nás – bez ohledu na to, jestli sedíme na poradě u šéfa, který nám vysvětluje nové pracovní postupy, nebo jestli nasloucháme zajímavému výkladu slečny průvodkyně při prohlídce reprezentačního Trůnního sálu kroměřížského zámku – napadá jediné: zkraťte ty informace, teď musím trůnit já. Ale proboha kde???

Mám kamaráda, který si jednou v létě dal točenou zmrzlinu a pak se v zoufalství cestou na autobus uchýlil se svojí velmi rychlou potřebou do zeleně mezi rozestavěnými domky. Byl rád, že když už to musí být, tak v poledne, protože zedníci právě odešli na oběd a na staveništi byl klid. Když si pak s úlevou začal utahovat pásek na kalhotách, tak málem zkolaboval. Až teď si všiml, že jeden z těch domků je už dostavěný a nějaká nedočkavá hospodyňka myje v prvním patře okno. Samozřejmě měl celou dobu vysazeno přesně jejím směrem.

Kamarád totiž trpí intolerancí laktózy, a když neuváženě vypije kapučíno nebo slupne zmrzlinu, zrychlí se mu krok. K této alergii se dopracoval tak jako mnozí jiní až po čtyřicítce, protože snížená snášenlivost laktózy se až na výjimky objevuje v dospělosti. Jedině vy, kdo máte podobný problém, chápete, jak krušné a někdy i trapné okamžiky se s touto diagnózou dají zažít.

Z panoptika WC příběhů se s vámi podělím třeba o jednu zvláštní past, do které spadnete, ani nemrknete. Zavítala jsem před pár lety na oslavu narozenin svého dobrého známého. Trávil léto na chatě, na takové té chalupě ze starých časů, kterou si pořídil teprve rok předtím, takže jsem tam byla poprvé. Je to výtvarník, zdařile ilustroval i několik knih, ale zapomněl se mi pochlubit, že takovou zvláštní zálibou a koníčkem jeho ženy je od jejich přestěhování na chalupu sbírání splachovadel. To jsem zjistila, až když mě nutnost zavedla na toaletu. Nejdříve s rozpaky, posléze s nelíčeným zájmem, jsem obdivovala desítky WC splachovadel různých historických období a různých stylů. Visely ze stropu jako závěsy. Všechny byly opatřeny visačkami s krátkým rodokmenem. Byly tam k vidění exempláře splachovadel keramických, dřevěných, krajkových, mosazných, plechových, drhaných, řetízkových… největší zádrhel však spočíval v tom, že jen jedno z nich bylo funkční.

Rychle jsem pochopila, že každý nový host musí projít tímto zasvěcením, zatímco majitel chaty se královsky baví při představě, jak se těm WC chudákům brotí čelo potem, protože ví, že na doslech od WC dveří sedí veselá společnost, kterou dotaz volaný ze záchodu rozjaří víc než narozeninový přípitek. A tak nezbývá než zkrátka tahat za konce splachovadel tak dlouho, až se ozve zvuk tekoucí vody.

A teď mě fakt moc mrzí, že zde není možné uveřejnit anketní tlačítko, kde byste mohli hlasovat, jak jsem se zachovala já.

Ale zkusit to můžeme, takže prosím klikněte na jednu z možností:

Tahala jsem za splachovadla tak dlouho, než jsem jedno oživila .....

Ihned jsem volala o pomoc

obrázek: chatgpt.com