Když je knihovnice ostatním k smíchu

Znáte to, najednou cítíte, že na vás ostatní tak nějak divně pohlížejí, že mají v oku zájem a na rtech úsměv, aniž jste řekli něco vtipného.

Určitě už jste taky nejednou zažili takový ten horký dusný den plný pracovních povinností, hlava pulsuje, tlak za očima se stupňuje, ale ibalgin v šuplíku není. No je to zátěžový okamžik.

Naše babičky si rady věděly v nejen v této situaci. Možná o salátové okurce netušily, že kromě velkého množství vody obsahuje nejen hodně minerálů, ale taky vitaminy B, E, C, že podporuje tvorbu kolagenu a tím se podílí na likvidaci vrásek. Ano, tohle asi nijak nezkoumaly, ale že čerstvě oloupnutá okurková slupka, kterou si přiložíme na čelo, nás zbaví bolesti hlavy a báječně nás osvěží, to vyzkoušené měly. Zná to i většina z nás, kteří nosíváme v kabelce paralen, kinedryl a imodium. Ani já nedám na okurku dopustit a často si doma při přípravě osvěžujícího salátu její slupkou čelo ozdobím.

Babička taky dělala vynikající cibulový sirup, který krásně uvolňoval dýchací cesty, když v zimě začaly stávkovat průdušky. Nakrájená cibule smíchaná s medem a přes noc vylouhovaná, to byl zázrak.

A vzpomínám i na její lahodný meduňkový čaj před spaním, který tak krásně uklidňoval mysl. Fakt je, že její kostivalovou tinkturu jsem si nikdy na bolavé klouby nanášet nemusela, v pubertě to nějak nebylo potřeba… a doprčic, to jsem se v myšlenkách zatoulala hodně daleko a teď mi dochází, že si mě už několikátý návštěvník naší knihovny tak divně poměřuje, vnímám i potutelný úsměv právě přicházejícího, a ta malá holčička mi věnuje jeden udivený pohled ještě při odchodu mezi dveřmi. Mám za sebou na zdi pověšené zrcátko, tak honem vstát a zkontrolovat účes, protože rozcuchaná knihovnice nikoho nepotěší, ani kdyby čtenáři sehnala všechny díly amišských detektivek Angely Castillo.

Ano, tipujete správně a fotografie je corpus delicti, jak by naznačila i Angela Castillo.

Přiznávám, na sklonku polední přestávky jsem si oloupala okurku a prostě jsem neodolala. S okurkovým čudlíkem na čele jsem se ukázala kolegyni, obě jsme se tomu zasmály a já si to chladné potěšení chtěla ještě pár minut nechat, než v pravé poledne knihovnu čtenářům zpřístupním.

Asi takhle… byl to veselý trapas a čelo jsem si ihned vygruntovala. Dopadla jsem pořád líp než ta chuděra servírka, která si zřejmě na WC zastrčila za uvázanou zástěrku zadní část sukně a po výkonu ji nevrátila zpět. A ti pacholci, číšničtí kolegové, si toho všimli a nechali ji takto obsloužit pár stolků, než jsme ji u toho našeho na závadu upozornili.

A teď si uvědomuji, že co se týká povzbuzení paměti, babička nedala dopustit na rozmarýn. Až se příště v práci zase ozdobím okurkou, měla bych mít rozhodně nějaký po ruce.