Příště se holčičky optej jestli má tu knížku nabitou.

Vašek

Vašku, tak to by byla parádní otázka, děkuji!!!

Hlavně pozor na zavirované knížky, Zdeni, aby z nich nezačali vyskakovat čerti nebo vodníci. Nebo dokonce někteří politici, to by bylo ještě horší.

Jéé, to by se mi líbilo, máme hned za knihovnou Bakovský potok, tak bych tam vodníky odnášela a děti by chodily se mnou. Ale peklo ve Velvarech nemáme, tak čerty bych musela uložit ve sklepení pod knihovnou.

A politici, zaplaťpámbu, z dětských knížek vyskočit nemohou. Jupííí!

Musím reagovat hned na titulek, ale pak si to přečtu celé.

Mně se totiž stalo, že se mi zdál v papírovém časopisu obrázek malý a tak jsem si ho dvěma prsty chtěla zvětšit jako v mobilu, hehehe, no normální cvok a teď si jdu, Zdeni, přečíst celý článek.

Nadi, ježiši, to je pěkný, ano zvyk je zvyk, člověk mu podlehne, i když fungovat zrovna nemůže !

Taky jsem jako malá přejížděla..obrázky princezen a koníka prince Bajaji..prostě jsem je těmi bříšky prstů hladila...vyhýbala jsem se jen jezinkám a loupežníkům..

Šárko, to je krásné, takhle si pohladit oblíbené postavy. Teď se mi líbí, že vycházejí i knížky pro nejmenší, leporela, kde jsou zvířátka a děti si mohou pohladit jejich kožíšek. K těm se prckové hrnou v knihovně okamžitě.

Zdravím vás, paní Ortová. Když jsem začínal sociální práci s dětmi a mládeží, překvapilo mě, kolik z nich na ručičkových hodinách nepozná, kolik je hodin. Digitální čas zvládali.

To už policajti za socíku byli vděční za každé veřejné digitální hodiny, obzvláště pokud k nim byl ještě vysílán i speciální dodatek, jako třeba tuhle na nádraží:

“Rychlík do Ostravy odjíždí z 1. nástupiště v 11 hodin 48 minut. Zvláštní hlášení pro příslušníky Veřejné Bezpečnosti: Bič, bič, židlička, sněhulák.”

Naše tříletá vnučka má knížek spoustu. Každý den jí někdo čte a je to poznat na její slovní zásobě. Jednou mne například překvapila větou: "Dědečku, já tě tuze, ale tuze miluji."

Jéé, Vlastíku, tak to je to nejkrásnější, co se dá od vnučky slyšet!!! A jinak je samozřejmě svatá pravda, co se slovní zásoby týká, protože coby knihovnice dnes a denně vidím ten rozdíl mezi dětmi, kterým doma nečtou a těmi, kde je to naopak.

Krásne si to napísala, Zdeničko Ja tiež dúfam, v to čo ty. Knihy sú proste knihy a vôňa knihy je krásná.

tak člověk musí jít s dobou. Já jsem v posledních pěti letech jistě přečetl 50-100 knih každý rok, skoro všechno naučná literatura. Ale knihovnu prostě nemám, a výpůjčky fyzických knih z toho jsou jistě méně než třetina.

Před pár lety archive.org prohrál velký soudní spor a musel většinu nedávných naskenovaných knih stáhnout, a to jsem začal chodit do knihovny o něco víc. Ale na druhé straně ta knihovna nakupuje elektronické verze prostě úplně všeho. Existují velkoformátové papírové knihy o architektuře a vizuálních uměních které zatím těžko nahradit, ale to je úplný zlomeček

Je skvělé, že každý čekáme od knihy něco jiného, něco pro potěšení, něco pro informace, něco pro práci, pro studium... já tu pestrost prostě miluju.

Tak mě k tomu napadá vtip:

Dva pomenší hoši se jakýmsi řízením osudu dostanou do knihkupectví. Překvapeně koukají na všechna ta barevná 3D provedení jim známých e-knih (Harry Potter apod.), pak se osmělí, vezmou jich pár do ruky, zkoušejí měnit stránky šoupáním prstů od středu k okraji nebo dvojitým poťukáním - a ono furt nic.

Po chvilce jeden z nich znechuceně konstatuje: “Muzeum, všechno jsou to jen nefunkční atrapy...”

A co si povídají zase oni o nás:

To vezme děda vnuky na nedělní autovýlet. Nejdřív jedou k pumpě, děda vezme plnou, načež se začne ošívat, polácávat po kapsách, všelijak kroutit, což vše zakončí hořekováním: “Peněženku i se všema kartama jsem nechal doma v předsíni, co teď budu dělat?”

Ze zadních sedadel se nesměle ozve: “Klídek dědo, u týhle pumpy se dá platit i mobilem.”

“A čím asi budu zejtra volat, ty chytrej?”