Časy se mění, ale ne vždy k lepšímu. Včera jsem náhodou slyšel tři středoškoláky, jak se domlouvali, kam pojedou na kolech. „Dojedeme k Labe, a pak se uvidí.“ Pravil jeden. Mohou umět tisíckrát perfektně anglicky, ale když neumí česky skloňovat, tak je asi někde problém.

Tobě karma, Zdeni.

Honzíku, díky Ti moc!!! Za karmu i za příhodu. No to je děsný, dojedeme k Labe, to mě bude strašit snad i ve snu.

Zdeňko, napsala jste to naprosto vyčerpávajícně Věřím tomu, že jsou ještě děti, které čtou, které se zajímají o věci, které nelze najít na displejích mobilů či tabletů, ale asi jich ubývá. A proto ten ráj blbosti kolem nás roste ...

Danielo, popravdě, mám stále dotěrnější pocit, že do tohoto ráje někdo časem hodí vidle, aby to trochu rozehnal.

Tenhle článek se mě týká, šak su učitel! Připomíná mi ten známý dotaz na to, jak na koho působí sklenice vody naplněná do poloviny. Tak já říkám, ještě polovina tam je. Hurá.

Milý křestní jmenovče, anooo, ještě polovina a určitě bude dobrá. Jen ať ty srpnové dny mají hodně dlouhé dny.

Nejen Bob Dylan, Peter, Paul & Mary včetně Marty Kubišové zpívali The Times They Are-A-Changin' (u naší zpěvačky doslova přeloženo jako Časy se mění). My měli učitelku, která na to šla od lesa - nechala naše drahé matky (plus jednoho otce, anžto byl krejčí) ušít pytle a do nich jsme si naskládali všechny pomůcky na kreslení a podobné piškuntálie. Jasně, knihy a sešity se zpočátku balily, jenže sešity a další pomůcky jsme na začátku školního roku dostali a pravítka (s nimiž se nejčastěji hrál urputný hokej) vydržela leccos. Psát jsme museli plnicím perem, ale už byla bombičková, takže jsme netahali do školy kalamáře. Pardonováni byli pouze leváci, ti směli psát takzvanou „čínou“ (dokonce jsem jeden čas zvažoval, zda se nepředělám na leváka, ale protože u mě existují jen dva stavy (lenivý a extrémně lenivý), tak jsem to vzdal. Myslím, že onen třeťák brzy dostane powerbanku a pak se Pavelkovi dovolá, ovšem otázku je, jestli bude mít i on nabito.

Takže - je mi současných dětí líto. Svět se jim na formát (většinou) 16 × 7 cm a to je hodně málo. Do ráje se určitě nevrátí a ani o to nebudou stát, alebrž tam nejspíš není signál...

Milý Ríšo, děkuji za pěkný příspěvek, ale ten závěr s rájem a signálem, ten je parádní!!!

Jako škole odrostlej ale přitom škole povinnej posílám jednu karmu. A protože jsem trošku jinej, nejen virtuálně , ale reálně si tedy nabrousím nějakou pomůcku. Krájení musí svištět :)))

Filipe, u Tebe je prostě neodmyslitelné být stále dobře nabroušený, a to pro dobro své i ostatních! Kam se hrabou tužky.

Jsem vyhnán z ráje blbosti, když VÍM, že nic nevím

No to je v tomto smyslu skvělá otázka. Ráda bych Vám na ni odpověděla, ale pan Werich by se na mě mohl zlobit, že mu do toho fušuju.

Vo Švédsku na to už prišli, a vracajú sa späť ku klasickej výuke, pero, knihy, ceruzky...

Fakt? O tom jsem zatím neslyšela, to je zajímavé.

Skvělé!

To je přesně ve smyslu Sokratova výroku: "Vím, že nic nevím."

Děkuji. A ano!!!