Kdo ví, je vyhnán z ráje blbosti

Zaplaťpámbu, že už nejsem školou povinná, musela by mi totiž i z letošního srpnového horka naskočit husí kůže.

Říká se, že život utíká jako prázdniny, zprvu zlehka, pomaloučku, ale pak stále rychleji a rychleji... Všimli jste si, že když se červenec přitulí k prvnímu srpnu a začne druhý prázdninový měsíc, může to na školáky začít působit trudně? Nelze to zastavit, zkrátka nastal čas, kdy si žáci budou muset pomalu začít dělat inventarizaci školních potřeb, aby prvního září neostrouhali.

Docela živě si vybavuji, jak jsem toto období prožívala kdysi já. Po zevrubné kontrole psacích potřeb jsem kruhátkem zašpičatěla tužky a pastelky, a neochotně vypracovala seznam školních pomůcek, které je potřeba doplnit. Vzpomenout si s novým úhloměrem, cvičkami na tělocvik a průhlednými obaly na sešity až ve chvíli, kdy nám srpen mává na rozloučenou, se rovnalo pozdní účasti na hostině, kde na nás místo vytouženého gáblíku zbyla jen vůně po pečínce a dobře najedené příbuzenstvo.

Starosti dnešních školáků jsou docela jiné. Ve škole mají počítačové učebny a ve třídě interaktivní tabuli, což jim znemožňuje házet po sobě bílou křídou. Jejich vodovky připomínají malířskou paletu a pro případ, že by nevěděli, jak se vyslovuje „cool“, či si nevzpomněli, že kravička dělá bů, si za tisícovku pořídí elektronickou mluvící tužku, která tohle dovede. Oni sami, když se jich na něco zeptáme, můžou dál mlčet jako zařezaní, protože to většina z nich umí tak důkladně, že by z toho mohli rovnou maturovat.

Když jsem se vloni v nostalgickém rozpoložení zeptala nastávajícího třeťáka, co si před začátkem školního roku zkontroluje on, odvětil, že hlavně to, jestli má nabitý mobil. Podivila jsem se: „A to je fakt všechno?“

Klučina snaživě zapátral v paměti – zřejmě mu tam korzují popraskaná pravítka, vypsané propisovačky a vysloužilý cvičební úbor – říkala jsem si. Pak se mu rozzářily oči, ťuknul se do čela a povídá: „No jo, ještě musím zkontrolovat, jestli má nabitej mobil Pavelka, já se mu pořád nemůžu dovolat.“

Co k tomu dodat? Snad jen to že my, kteří jsme škole odrostlí, nemusíme v srpnu léto lítostivě resuscitovat, ale můžeme se bezstarostně těšit z každého jeho nádechu. A pokud u toho stihneme ještě občas chroupat nějaké to jablko poznání, uděláme tím radost nejen Janu Werichovi, jehož citát jsem použila do názvu blogu, protože on školu krásně zakomponoval do života nás všech nádherným výrokem: „Kdo ví, je vyhnán z ráje blbosti.“ Začít můžeme třeba tím, že si zítra každý symbolicky okrouháme jednu tužku.

kresba: chatgpt.com