Kávové veršíky mají i u mně úspěch veliký ....

Vlastičko, děkuji za veršovanou pochvalu, potěšila mě!!!

Tohle se dnes neříká, protože doby, kdy muž jen tak oslovil osamělou ženu v kavárně, jsou pryč, což je škoda. Tomuhle však chybí navíc takt. Díky za Vaše kávové chvilky. Hezký den

Děkuji, Jene. Tak ještě že fantazie meze neklade, mužům je zřejmě klade jeden malý kavárenský stoleček.

Zdeni, to je krásně trefný blog

Jitko, tak to jsem ráda, jestli to trefilo správně. Děkuji Ti.

Au. Setkání s učitelem někdy bolí, ale zase z žáka dělají mistra. Jak bych si to vyhodnotila sama pro sebe? "Naběhla jsem si. Očekávala jsem. Moje chyba. Přišla lekce. Zpracuji. Jdu dál." Když ne, můžu si být téměř jistá, že se mi to bude dít dál. Vše se děje pro nás, abychom mohli vyrůst. Krásný příklad životní lekce.

Takže jaká lekce z toho plyne: neočekávat, to je chyba... ?

Mně to tedy připadá strašně smutné a vysoce netaktní od onoho pána. Oči ženy jistě mluvily.

Myslím, že jakmile se muž zakouká, tak jdou veškeré ohledy stranou. Je to trošku hon za kořistí, ale samozřejmě v dobrém míněno.

Tohle se dámě neříká😺o

Jeníčku, já věřím, že právě Ty bys zvolil delikátnější postup, nějaký nezraňující.

Na první pohled se to od toho pána může jevit jako projev, postrádající jakoukoliv empatii. On ovšem nemohl vědět, koho o takovou službu žádá. Třeba si myslel, že jde o šťastně vdanou maminu dvou dětí. V takovém případě by asi o nic tak zraňujícího nešlo. Prostě nešťastná konstalace.

Ano, Milane, to máte pravdu. Já jsem to psala právě proto, aby si tu situaci mohl každý vysvětliv podle svého, protože tento okamžik nemá ani jedno to úplně správné řešení.

Zo všetkého čo napíšete srší optimizmus, viera i nádej i láska Moja dcéra keď mala 14 rokov mi povedala na niečo, čo sme sa bavili o mužoch: Mami, no čo riešiš...veď chlapi...

Milá Jani, no tedy, tak pěkná filozofie již ve 14 letech, to je žensky milé.

Tak to bylo hodně kruté.😀

Ale také si vzpomínám, jak jsem si na střední myslela na jednoho spolužáka. A on se se mnou dal do řeči a já začala už doufat.. a pak mi řekl, ať vyřídím Lence, že.. 😀

Tak to zabolí, viď. A zvlášť v době dospívání jsou tyto omyly hodně kruté a umí bolet dlouho.

Jsou nedorozumění, která člověk nezapomene, i když by si to strašně přál.

Ano, usadí se jako žába na prameni a dávají o sobě v určitých chvílích vědět.