Kampa aneb Každý by měl mít svůj ostrov

Věděli jste, že Kampa je plná zvláštních bytostí? Ovšem zjevují se pouze vyvoleným, kteří nepotřísní její genius loci tablety s dotykovou obrazovkou a kníkáním mobilů.

Možná taky cítíte, že do nás civilizace občas zatíná chtivé pařáty s takovou vervou, že nám není proti mysli únik z reality. Nejlépe na pustý ostrov. Ne nadarmo patří mezi nejčastější anketní otázky ta, která na respondentech vyzvídá, co by si s sebou na pustý ostrov vzali. Alespoň mě se na to zeptalo už několik novinářů a kamarádka Mirka. Ještě nikdo se mě netázal, co bych si s sebou vzala do Kardašovy Řečice nebo do vany, ačkoli obě destinace můžou být zrovna tak skvělým únikem z reality.

Když se však řekne ostrov, vyrojí se každému asociace dle vlastního vkusu a nátury. Někdo si představí krušný život trosečníka, kterého udržuje při životě bujná vegetace a pomyšlení na bezpečnou lodní dopravu. Jiný ožije vidinou rekreační dovolené all inclusive, kdy si v hotelovém bazénu máčí čtrnáct dní kuří oka za úporného sosání Piňa Colady. Entomolog si přichystá konzervační roztok na ostrovní otravné pišišvory. A co já? Já začnu snít o Kampě.

O romantickém ostrově, odkud se můžu kochat architekturou protějších domů Starého města. O Kampě s křivolakými uličkami vábícími ke zvolnění chaotického tempa. O místě, kde protéká přívětivě se vinoucí Čertovka, která prý dostala svůj mnohoslibný název podle prostořeké majitelky domu U sedmi čertů na Maltézském náměstí. Vždycky jsem věděla, že toto vysvětlení pokulhává, podepíráno berličkou chudé – pravděpodobně mužské – obrazotvornosti (vždyť kdo jiný ženy tak rád osočuje z hubatosti?).

Nedivte se mi, protože tuším, že Čertovka je odedávna plná malých vodních ďáblíků žijících u dna. Droboučcí belzebubové dozajista vystrkovali své růžky už v sedmnáctém století na Tychona Gansgeba z Kampu, po němž byla Kampa pravděpodobně pojmenována. Jestli čertíci bedlivě sledují, jak divně kolotá současný život, kdoví, co z vody vystrkují teď.

Záštitu nad mým odvážným tvrzením by mohla převzít třeba spisovatelka Jindřiška Smetanová. Vždyť ona na Kampě objevila přímo lahodně se zvoucí strašidla. Například hudebního Vrzemboucha, co vrže na domovní vrata, a taky Břehuli, která píše na zdi zlomyslné vyhlášky jako: Ničte květinové záhony, Rušte ptáčky, Znečišťujte řeku, a na zeď u Sovových mlýnů dokonce hůlkovým písmem PLIVEJTE NA ZEM! Což jsou pokyny, které turisti tak rádi respektují.

Chtěla bych všechny ty bytosti poznat. Kampa je jich plná. Ovšem zjevují se pouze vyvoleným. Zřejmě těm, kteří nepotřísní genius loci tablety s dotykovou obrazovkou a kníkáním mobilů. Čarují totiž jen starousedlíkům, jejichž tváře brázdí vzpomínky na klidné časy.

Ale úplně ze všeho nejvíc bych se chtěla toulat Kampou půvabně vláčným podvečerem, kdy jen neškodný klapot podpatků ruší vroucnost půvabných zákoutí. Na chvilku se posadit ke stolečku zahradní kavárny, objednat si kávu a grapefruitový džus. Prostě se jen tak loudat, být lemována renesančními a barokními domy s patinou věčného kouzla, potkat mezi nimi pana Wericha a pohladit si ho pro štěstí.

Už slyším, jak někteří z vás reptají, co tedy mají dělat s mobily a nabíječkami, když podle mě není slušné, aby se s nimi toulali po Kampě. To je jednoduché. Vemte si je s sebou na pustý ostrov.

P.S. Ale teď vážně, máte nějaký svůj ostrov či ostrůvek, kde je vám příjemně?