Zdeni, držím Ti palce. Hodně zdraví!

Mirečko, děkuji moc.

A teď určitě ty kameny prodají a vydělají na tobě.😆

Cha, vidíš, to mě nenapadlo, musím si to pohlídat.

To je asi sen každého chirurga toto objaviť, takéto kamene Možno bol ten pán pod stresom, chlapi sa niekedy boja viacej ako ženy, alebo bol proste hulvát neohľaduplný.

Janka, to je pravda, to by chirurgové jásali, kdyby vyoperovávali takovéto kameny .

No a tím pacientem, popravdě jsem ráda, že se to pak uklidnilo, vypadalo to už tak vážně, že málem volali ochranku. Ještě že to dobře dopadlo.

S humorem sobě vlastním - Vy se, Zdeňko, neztratíte!

Martine, směju se ráda, ale ztratím se kdekoliv. Je to sice slovní hříčka, ale taky holá skutečnost. Já se třeba v lese dvakrát otočím a už nevím, odkud jsem přišla. A to jezdíme na houby již léta letoucí na jedno a to samé místo.

Tesim se na pokracovani

Ivanko, fakt? Tak to je pro mě motivací to konečně dopsat .

Zdeni, zase něco nevšedního, i když ... takového hulváta by si člověk raději odpustil, hlavně těm, kteří okolo něj kmitají neustále. Hlavně, ať se brzy dobře. Držím palce.

Milá Soni, přišlo mi to děsné a neomluvitelné. A navíc ten pán šel druhý den na operaci, a když jsem viděla sama na sobě, jak po operaci je každý pacient zcela na sestřičky odkázaný, jak je přišpendlený k posteli infuzí, každou maličkost mu musí někdo podat, otřít čelo, tak o to víc mi jeho chování přišlo hrozné. Tipuji, že on sám byl druhý den nejufňukanějším pacientem, který vyžadoval spoustu ohledů od druhých. Tak to bývá.

Vlastičko, moc děkuji.

Myslíme na Tebe, Zdeni. A to si piš, že na to kafe dojde.

Honzíku, já tomu pevně věřím, dalo by se říct, že na to spoléhám!

Děkuji, Jaroslave.

Děkuji Vám!