Jdeš-li světem s holou řití, nevěř všemu, co se třpytí

Uznejte sami, cožpak žena mého naturelu a rozměru může nemilovat básníka, který napsal: Nechci dívku kostnatou a tenkou, taková má trable s podprsenkou. Já chci dívku při těle, takové chci dělat přítele.

Autorem výroku, který jsem si vybrala pro název blogu, je básník, jehož jméno zná i ten, kdo si plete rým s virovým onemocněním. Jiří Žáček je totiž autorem známým, oblíbeným a hojně čteným. Proslavil se nejen tvorbou pro dospělé, ale jeho básničky provázejí již několik desetiletí i dětství malých čtenářů.

Jiřího Žáčka jsem vždy obdivovala především jako aforistu. Byl mým velkým vzorem a také jedním z důvodů, proč jsem se tomuto nejmenšímu, ale také jednomu z nejtěžších literárních útvarů začala autorsky věnovat. Když před 14 lety vyšel knižní soubor mých aforismů a Jiří Žáček báječně otextoval zadní stranu obálky, bylo to pro mě stejně cenné, jako by se toho samého dopustil Karel Havlíček Borovský nebo Karel Čapek. A když mě minulý měsíc oslovila nakladatelka Veronika Baštová s návrhem, zda by pro Jiřího Žáčka a jeho dvě knižní novinky – jednu pro dospělé a druhou pro děti - mohlo jejich nakladatelství uspořádat slavnostní křest v naší velvarské knihovně, chvíli jsem radostí křepčila mezi knižními regály. Uznejte sami, cožpak žena mého naturelu a rozměru může nemilovat básníka, který v Serenádě pro Otylku napsal:

Nechci dívku kostnatou a tenkou

taková má trable s podprsenkou

Já chci dívku při těle

takové chci dělat přítele

Žena má mít přece tu i tady

faldy obliny a další vnady

Já chci dívku pěkně otylou

takovou chci míti za milou

Pro zorganizování křtu jsem dostala volnou ruku. Mohla jsem navrhnout, kdo knihy pokřtí i jak bude vypadat celý program. A tak jsme se s kolegyní Lenkou pustily do díla. Jak celá akce dopadla, to by vám mohlo napovědět pár fotografií. A těm, kdo fotky nemusí, prozradím: dopadlo to skvěle! Kmotrem knížky pro dospělé byl náš pan starosta Radim Wolák. Křtil ji červeným vínem. Jenže čtvrt hodiny před začátkem jsem si uvědomila, že v knihovně máme ledacos, ale vývrtku nikoli. No to je trapas, co teď? Poslední záchranou byl pan starosta. Bydlí kousek od knihovny, má každou chvíli přijít, co když je ještě doma? Byl. Vývrtku přinesl. A kromě ní i nápad na fórek. Nebude s námi na pódiu od začátku, ale usedne v publiku. Jakmile dojde na křest, vezmu do ruky víno, věrohodně se vyděsím, že nemám vývrtku, otočím se do publika a zeptám se, jestli ji tu náhodou někdo s sebou nemá? A starosta se přihlásí.

Určitě vás zajímá, jestli se i knížka pro děti křtila alkoholem. No to budete koukat:

Na úplný závěr se mi zachtělo trošku zaveršovat. Já vím, po slovech Mistra je to troufalé, ale spoléhám na vás, že to na mě neřeknete.

Mám ráda chlapy poety,

co nestrkají do věty

slova jako párátka,

čímž pošlou báseň na jatka.

Možná ti páni vypadají tence,

leč jejich svaly rostou na myšlence.

Každý den jimi nakládají bárku

a pošlou ji vstříc řeznickému špalku.

P.S. Autorkami fotografií jsou: Dana Součková a já.