Je to jasné - je to feťačka.

No taky si to teď říkám, že jsem o ní dosud nevěděla, že je drogově závislá . Ale byl to strach, protože u pejska hrozí ledvinové selhání a já nevím co ještě. Uff.

Měl jsem za svůj život několik psů, kteří se občas pozvraceli. Zajímavé je, že nikdy ne na dlažbu, která se dá snadno otřít, ale vždy na koberec a to nejlépe do prostředka. Takže poblitá bunda je psí standard. Já vím, že jsi měla o pejska starosti a s oblečením práci, mě to ale jako typického škodolibého Čecha pobavilo.

Vašek

Vašku, děkuju, no to je ono, chtěla jsem pobavit. To víš, že jinak jsem hlavně měla strach o Nelinku, ona je báječná, skvělá kamarádka, tak jsem večírek odsunula na druhou kolej.

Ano, koberec je pro pejsky pěkně pohodlné místo pro žaludeční odlehčení.

Zvládla jste to skvěle

Děkuji, ale bylo mi opravdu úzko. Moc jsem se o ni bála.

Za mě by byl gól, kdyby se po tom všem ukradený tamponek doma našel.😁

Klárko, to víš, že to napadlo i fůru lidí na večírku, kteří mi důkladné prohlédnutí domácnosti doporučili. Ale Nelinka tu pochoutku opravdu vyzvracela, veterinář mi dal za úkol vyvržený obsah prohlédnout. I on měl pocit, že to snad nemohla sníst. Ale kdybys ji viděla, jak teď chodí koukat na ten stoleček, jestli se tam ještě něco podobně nechutného nevyskytne.

Zdeni, mám tři věci. Pobavilo mě, že považuješ pobyt v nemocnici za společenskou událost... Za druhé - když koukám na Tvoji krásku, tak zjišťuji, že opravdu každý pes je svému pánovi podobný... A do třetice otázka: Nevolala jsi náhodou starostovi, aby na Tebe s tím večírkem počkal?

Jéé, Jarmilko, to je jedna věta lepší než druhá!!!

Začnu odzadu. Nevolala . Vlastně jsem se pak ani nepídila, jestli ten pozdější začátek neznamenal, že se opozdil i někdo významnější, těžko říct, ale fakt je, že mě starosta v předsálí vítal halasně, ptal se, jak je pejskovi, obejmul mě a řekl, že teď už to může zahájit. Tak nevím .

A s tou nemocnicí... vzpomínala jsem, kde jsem ještě letos byla, tak jsem to do těch zážitků lupla taky.

No jestli jsme si s Nelinkou podobné, tak asi vyzařujeme jedna druhou, je to báječná kamarádka, která mě miluje i rozcuchanou :-)

Tento příběh mi připomněl trochu jiný, byť podobný. Nedávno jsme s kolegy vedli odbornou debatu, zda anilínové barvy jsou skutečně jedovaté. Jeden dal k lepšímu zkušenost jistého tvůrce, jenž během práce musel brát nějaký prášek. Aby se příliš nevytrhoval, dal si ho k ruce, pak jen zašátral, polkl a zapil. K jeho zděšení po nějaké době zjistil, že prášek je na svém místě, zato mu chybí jedna z anilínových barev.

Dožil se požehnaného věku a tato příhoda ho postihla zhruba dvacet let před jeho odchodem. Jak přiznal, od té doby se naučil brát prášek levou rukou zleva, aby se nestal závislým na anilínu.

Hezký den.

No teda, anilínové barvičky, to je taky pěkná zkouška nervů a zažívacího ústrojí, o dalším nemluvě . Jéé, a nedával je náhodou Jirků Škopků ve Slunce, seno... králíkům?

Krásný příběh, krásně vystavěný, krásně vyprávěný.

A s dvěma pozitivními konci.

Dobře to dopadlo jak s pejskem, tak i s vánočním večírkem - a mezitím plno typických situací z běžného soužití nás, nelogických dvounožců, s našimi čtyřnohými čumáky, co jsme je k sobě připoutali a kteří nás mají dobře přečtené a musí ty naše nelogické komplikace jako obouvání, oblékání, zamykání dveří, dobrovolné zbavování se všech těch výtečných smrádečků při ranní a večerní hygieně, vyhazování různých mňamek a lahůdek místo jejich vychutnávání apod. trpělivě snášet a občas se i proti tomu podle sebe zařídit.

Živě si představuji, jak mocně té psí slečně ten aceton zavoněl, jak intenzivně ji lákal a sváděl a jak rychle musela jednat, než ji prokouknete a budete jí chtít o tu radost připravit.

A tak trochu jsem byl i napjatý, jestli po tom všem ten tampónek večer nenajdete doma někde založený...

Milý Petře, moc Vám děkuji za tuto krásnou reakci.

Přiznávám, že mi na vánočním večírku spousta lidí doporučila, abych pro jistotu ještě doma klesla na všechny čtyři a po tamponku se pro všechny případy ještě poohlédla. Ale bylo by to zbytečné, Nelinka ho v parčíku z žaludku vyhodila. Měla jsem od lékaře za úkol vyvržený obsah klacíkem prohlédnout.

Ale strach jsem o ni měla, o tu moji holku milovanou.

Zdeni, všetko dobre dopadlo, Nelinka ošetrená a ty pekne na večierku.

Ano, Janka, závěr byl optimistický, ale ty nervy předtím, ó, to bylo krušné.

Zdeničko, úplně živě to vidím a i když to vůbec není k smíchu, tak já se chechtám😍Vidím tu Nelinku, jak je šťastná že zákusku....a ty tu poblinkanou róbu....😁😁😁 Hlavně, že je v pořádku!!!🥰

Danuško, já když tu Nelinku teď vidím, jak se vždycky nenápadně ometá kolem toho stolku, div se neoblizuje při představě, jak si tam pošmákla...

Dobře to dopadlo

No ulevilo se mi náramně. Ale z večírku jsem raději párkrát zavolala domů, jestli je v pořádku.