Hororový firemní vánoční večírek

Už vás zaměstnavatel letos pozval na vánoční posezení? Mě ano, chodím tam vždy moc ráda, ale letos se to nějak zvrtlo.

Na předvánoční setkání se vždy moc těším. Knihovnice patří mezi zaměstnance města stejně jako pracovníci technické čety, uklízečky, muzejnice, starosta, ekonomky, matrikářka, tajemník, pracovnice pečovatelské služby… těch profesí, které se jednou za rok sejdou při této sváteční příležitosti je opravdu nepřeberně. Pan starosta nám poděkuje za celoroční práci a my všichni se pak družíme, povídáme si, smějeme se a něco dobrého si smlsneme.

Letos jsem byla společensky skromná, takže vánoční posezení bylo teprve mojí čtvrtou událostí roku 2025. Byla jsem na školním abiturientském srazu, byla jsem v pražské Werichově vile na vyhlašování blogerů roku a o Velikonoční pondělí jsem byla odvezena do nemocnice se zánětem ledvin. No a teď ten večírek.

Začátek v 17:00. V 16:30 jsem již svátečně oblečena, ale jsem nespokojena s růžovým lakem na nehtech, v knihovně jsem si při revizi knihovního fondu, která právě teď probíhá, při vytahování knih z regálků konečky nehtů nějak ošoupala nebo co. No bože, stalo se, ještě mám čas, tak honem vatový tamponek, odlakovač a novou vrstvu růžové. Jo, teď to vypadá dobře. Odnáším drobnosti do skříňky a vracím se pro tamponek, honem s ním do koše, protože ten odlakovač, co si, děvčata, budeme povídat, hrozně zapáchá, že jo. Ale tampon na stolku není. Pod stolkem sedí můj pudlík Nelinka, mlaská a spokojeně se olizuje. No to snad ne. Honem na kolena, prohledávám pod stolkem, pod postelí, tampon tam není. Ona ho fakt snědla. Ráda bych podotkla, že Nelinka není žádné rozpustilé štěňátko, je jí 11 let, je slušně vychovaná a ze stolu si v životě nedovolila nic vzít, nikdy se ani vánočního cukroví nedotkla.

A tak jsem se přestala vypravovat na večírek a volám na veterinu. Instrukce je jasná, honem čubičku přivést a pokud máme doma živočišné uhlí, mám jí jedno vpravit do krku. Za deset minut jsem tam celá uštvaná a nervově div ne zhroucená přiběhla. Nelinka dostala injekci, která jí prý vyvolá zvracení, tak máme asi půl hodiny chodit venku a pak se vrátit. Koukám na hodinky. Je 17:00 a náš pan starosta právě zahajuje vánoční večírek. Před veterinou jsou tři schůdky a Nelince se do nich nechce, přešlapuje a nešťastně na mě kouká. Tak ji beru do náruče, Nelinka s úlevou vydechne a pozvrací mi sváteční šálku i bundu. Fakt jsem netušila, že injekce účinkuje takovým fofrem. A tak běhám po nedalekém parčíku, Nelinka odevzdává přírodě celodenní stravu a já jsem už použila všechny kapesníky k očištění mého oblečení. Pak se vracím na středisko. Nelinka je krásně vyčištěná, já znečištěná. Pejsek dostane další injekci, tentokrát proti zvracení, a já instrukce, kdy ji smím dát poprvé napít a podobně.

Myslím, že na veterině na nás budou ještě léta vzpomínat, protože pejska, který zblajzne smradlavý odlakovač na nehty, tam prý ještě neměli.

No a co můj večírek? Nelinku jsem předala do péče zbytku rodiny, převlékla si bundu, odhodila šálku a na vánoční setkání dorazila s hodinovým zpožděním. A víte co? Vůbec o nic jsem nepřišla. Jupííí, teprve po mém příchodu pan starosta sváteční setkání zaměstnanců zahájil.

P.S. Večírek i Nelinka dopadly dobře. Jenom mě znepokojuje, že Nelinka chodí poslední dny ke stolečku, očuchává jeho růžek, mlsně se olizuje a evidentně očekává další porci acetonu.