- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Zapomněla jste na "Turecký med" .
Radost všech maminek v dobách, kdy automatická pračka bylo sprosté slovo .
Ale to máte pravdu, na turecký med jsem opravdu zapomněla. Asi jsem se mu podvědomě vyhýbala, že mám čerstvě vytržený zub.
Jéé láčenky, to by mě teď zrovna zachutnaly! Moc rád chodím na farmářské trhy a když zrovna nenakoupím, tak se alespoň dívám, co by se tam koupit dalo příště. Prodavači většinou přidají ke zboží úsměv. Ten je zdarma a je hrozně nakažlivý! Karma.
Taky mám pár oblíbených farmářských míst. V tom horku by se krásně studený lák z okurek pil jedna radost.
Zdeni, smutná realita. Lidi spolu mámo mluví. My doma mluvíme pořád. Tedy hlavně já. A potom Saša, když se, vrátí domů. Co, kdy, kde, jak, proč. Všechno probereme. Smejeme se a hovoříme i večer u TV, protože nás moc nezajímá, co tam dávají. U nás platí, být u sebe blízko. A mluvit. Říkáme si opravdu všechno.
Já sama všude zdravím, každému i cizímu, preju hezky den. Ti starší se většinou diví a jsou milé překvapení.
asijští turisti, kteří se vždy usmívají a mavaji, zdraví své krkolomné "dobyde".... jsou tak sympatičtí.
Zdeni, komunikace je důležitá. Krásné a pravdivé písmenka jsi napsala.
Bohunko, přesně tak to vidím i já. A zdvořilost dodržuji i v knihovně. A děti to vnímají. Jako odměnu pak beru, když mi samy od sebe přejí třeba pěkný víkend, hezký den, abych se měla dobře a podobně.
moc hezky napsáno a pravdivě.
Zdeničko, krásně napsané a velká pravda. Moc vám děkuji.
Pamatuji, že v padesátých a šedesátých letech - toto zcela lidské chování, ještě existovalo. Lidé se spolu běžně dávali do rozhovorů v tramvaji (tehdy se v Praze říkalo elektrika) a pokud si to nestačili dopovědět - jeden z diskutérů, s tím druhým, klidně vystoupil. Malé děti oslovily dospělé, když nevěděly, kolik je hodin. Kuřáci si s radostí a ochotou vzájemně připalovali. Pokud se mimopražtí ptali na směr cesty, nebo ulici, shluklo se hned několik ochotných Pražanů a .. radil jeden přes druhého. Nakonec se vždy našel někdo, kdo dotyčného k cíli osobně dovedl.
Je to pravda. Lidi spolu málo mluví nejen venku, ale i doma v rodině. Snad jim to konečně začne scházet a znovu objeví kouzlo ztraceného. Kéž by!
Něco na tom bude, o to více mne potěší téměř nevídaná věc: milý prodavač ve specializovaném obchodě mi ochotně radil, které zboží vybrat, a i když později zjistil, že nemá přesně to, co potřebuji, klidně mi doporučil konkurenční krámek o dvě ulice dále...
Tak to je milý zážitek! Že už by lítaly první vlaštovky?
Paní Zdenko, jak se má někdo na mě usmát, když já se mračím? Takže, skoro jako všecko, záleží jen na mně. Ale když jste v různých spolcích, o lidské teplo nouze není. A k těm tržnicím. Takové ty opravdické, které popisujete v článku, znám jen z vyprávění babiček. Celkem obstojné byly ještě za socialismu - prodávali jsme (jako rodina) přebytky ze zahrady (poplatky za místo směšně nízké). Ale v devadesátkách velké zklamání - zbyrokratizování. Na tržištích pak prodávali lidé to, co nakoupili ve velkoskladech, zboží měli stejné jako v kamenných obchodech. Úplná degradace trhovců. Teď se občas někde něco děje, ale ceny jsou tam nekřesťansky vysoké, a tak nezbývá než nakupovat jen v supermarkáčích; ty nakonec docílily toho, co tady chtěly.
To je věčná škoda. Takové ty klasické trhy jsem měla vždycky moc ráda a stýská se mi po nich. Děkuji Vám za zajímavý příspěvek do diskuze.