No tedaaaaa!!! Koukej nám to vyzradit Jména Nováková, Janáček, nebo Pazdera .... 😀 A třeba jiný století, ale sem s tím!!! 😀😀😀

Danuško, popravdě, ten dopis psala paní Kloboučková a byl určený panu Slamákovi. Dopis z knihy vypadl, když si ji prohlížet pan Buřinka, který ji chtěl vypůjčit synovi Stetsonovi. Všiml si toho pán v modré rádiovce a předal dopis knihovnici s kulichem na hlavě, což jsem byla já.

Ano, Zdeni, je to průšvih. Určitě jsem za ta léta co chodím do knihovny také občas něco zapomněla, doufám že ne kompromitujícího, ale upozorněna jsem na to nebyla. Zato dom, ve staré domácí Kuchařce máme stále starou desetikorunu, s fešnou ou kolchoznicí se snopem obilí, kterou si tam zapomněla snad již naše babička. Cením si toho, je to archiválie. Ale stalo se mi jednou jako školačce, že jsem cestou ze školy - kolem kolejí na trati Ostravy do Bonumína, našla "zamilovaný dopis". To tehdy naše železničářská rodina bydlela ve strážním domek u kolejí). Dopis byl asi vyhozen z osobního vlaku, možná rychlíku. Stálo v něm zofalé: "Miláčku, proč jsi mě opustil,? Myslím na Tebe ve dne v noci... Prosím Tě, vrať se zpátky.... " a tak to pokračovalo... (A vidíte, ten bídák to vyhodil z okna). Tehdy jsem něco podobného četla poprvé, a přišlo mi, a že ta lidská láska může být opravdu veliké trápení. Tož tak.... Ale skončím veseleji. Zdeňko, jjstě větším průšvihem je když zloděj- smolař zapomene v místě své zlodějny zapomene vlastní občanský průkaz. I to se stává, nedávno o tom hovořili v televizi.

Tak to s tím zlodějem, to je pěkně osudový přehmat . Jinak co se knih týká, tak občanku jsem v nich zatím nenašla, ale kartičku zdravotní pojišťovny ano.

Ještě že knihy z knihovny nemají vzadu takovou tu tabulku o předchozích uživatelích, jako to mívaly učebnice na základní škole a z které bylo jasné, kdo udělal ten mastnej flek na str. 12 a natrhnul stranu 60...

Takhle se to tajemství má šanci dozvědět jen knihovnice, a ta pak může mít o městečku přehled, jako dříve pan farář ze zpovědní budky...

Nu, leccos mi holky od knih víme, ale pššššt.

Jsou knížky, u kterých stránky založit nestačím. Prostě od první do poslední stránky skoro jedním dechem... Aktuálně mám v ruce román Shuggie Bain od Douglase Stuarta. Moc doporučuji, i když to není zrovna veselé čtení.

A v knížkách na "víc dechů" zakládám tím, co mám zrovna po ruce. Ale když vracím, stránky provětrám...

Pravdou je, že jsem fanynka knižních záložek, mám jich nespočet, ale když spěchám, tak jsem ráda i za účtenku ze sámošky.

Jinak Shuggie Bain je uznávaná kniha, vím o ní, ale nemůžu si jejím čtením nabourat moji křehkou psychiku. Nějak jsem došla do životní fáze, kdy mě kniha prostě musí potěšit, pobavit, příjemně rozptýlit. O vážných, kvalitních knihách mám profesní přehled, ale nikoli odvahu je přečíst. Některým z našich čtenářů tyto knihy objednávám v rámci meziknihovní výpůjční služby, pokud titul, který žádají, nemáme k dispozici, ale snažíme se, abychom i výběr knih pro "náročnější" čtenáře měli pestrý.

Pokud mi paměť slouží - a ruku do planoucího živlu bych určitě s jistotou nevložil - tak jsem udělal jen jednou takový hokus-pokus. Známý mi přivezl nějakou africkou měnu a s ohledem na tamní inflaci (dokonce vyšší než u nás!!!) měla hodnotu asi 3 koruny. Nechal jsem ji založenou a při příští návštěvě mi ji knihovnice vrátila s tím, že stejně nemá žádnou cenu.

Ale zažil jsem také jinou formu zapomnění. Pán přede mnou vracel knížky a když jednu podával knihovníkovi, tak náhle zbystřil a zoufale pravil: „A do Prčic. Já si ji zapomněl přečíst.“ Tak nevím, jestli to platí.

Obě příhody mě pobavily, děkuji!!!

Tak to jsou zajímavé údaje. A co bylo v dopise fantazii se meze nekladou.

Ano, Danuško, dokonce i z přečteného dopisu si možno cokoli dalšího domyslet .

A kdeže to pracujete? Knihovna - ztráty a nálezy?

Cha, ano, téměř to tak vypadá. No tak ono to samozřejmě není v každé knize, to jsem jen sesumírovala ty nejčastější "záložky" za posledních pár let. Ale co, jsme jen lidi, zapomenout může každý. Jen v těch knížkách z knihovny je to opomenutí takové veřejné.

V knize z antikvariátu fotku maturitního ročníku z roku 1970. Povedlo se mi zjistit, komu patřila a až pojedeme kolem Dobrušky, hodím jí tajně do schránky

Jéé, no to je krásný nález a adresát bude určitě za navrácení rád.

A pak, že v Čechách se všecko vykecá...!

Kdepak, v knihovnách ne, tedy většinou ne.

Našla som v požičanej knižke bankovku, staré turecké líry, ale nemali prakticky žiadnu hodnotu.

Tak to sú pikantérie, čo tam ľudia nechávajú, to potom už pôsobíte aj ako spovedníčky alebo dôverníčky.

Milá Janka, ano, to jsi definovala přesně. To víš, ve velkých knihovnách (Praha, Brno, Ostrava...) to je něco jiného, tam už to není tak osobní. Ale knihovny středního vzrůstu nebo ještě menší, tam už se lidi trošku znají a pravidelní čtenáři, z nichž jsou někteří nebo některé třeba trošku osamocení, tak ti berou knihovnici jako kamarádku nebo součást rodiny, fakt.