Diabetická reakce na domácí sušenku

Když říkáme „naštěstí“, můžeme tím myslet ledacos. Naštěstí chytíme poslední večerní autobus, ale taky naštěstí zmeškáme vlak, který vykolejí.

Nepochybuji, že jste již víckrát zažili situaci, která se zprvu zdála prohranou, neřešitelnou a deprimující, aby se posléze naštěstí vyskytla okolnost, jež nepříznivý okamžik zvrátila ve prospěch štěstěny. Jen si vzpomeňte, jak jste se kdysi třeba celý večer biflovali na zítřejší písemku chemické vzorečky a pak se ráno vaší šestou bé roznesla radostná zpráva, že chemikář naštěstí onemocněl a test se psát nebude. S obyčejnou virózou byl nakonec spokojený i ochořelý pedagog, protože původní podezření na spálovou angínu se naštěstí nepotvrdilo.

"Myslíme s hodinkami v ruce, jako se obědvá s očima upřenýma do burzovního listu - žijeme jako někdo, kdo by ustavičně mohl cosi zmeškat!'," řekl již před stodvaatřiceti lety německý filosof Friedrich Nietzsche. Filozofovo znepokojení nás dnes již nechává v klidu. Nikoli proto, že by století jistou pohodlnou bezduchost našeho konání vymýtilo, ale kvůli skutečnosti, že nám je nevhodnost tohoto počínání fuk. Naštěstí i dnes dozrávají filozofové, kteří začínají bít na poplach.

Na to vše jsem si vzpomněla, když mi minulý týden jedna ze čtenářek naší knihovny přinesla ochutnat vlastnoručně upečenou domácí sušenku. Byla výborná. Samá kvalitní čokoláda a oříšky. Když se paní Karolína o dva dny později posadila v kavárně náhodně k vedlejšímu stolku, bylo mi potěšením, že jí můžu za chutnou cukrovinku vyseknout poklonu.

„Vážně vám to chutnalo? Tak to jsem ráda, protože mně taky,“ rozzářila se amatérská pekařka. „Dokonce tak moc, že jsem jich slupla na posezení celý pekáč. Ale pak přišel trest, začalo mě svědit tělo. Všude. Bože, jak já jsem se drbala, poškrabovala, no nepříjemné to bylo. Aha, mám alergii, napadlo mě okamžitě, protože alergickou reakci mám skutečně na kdeco. Tak že by na ty oříšky?“ posmutněla vypravěčka. „Ale pak jsem si vzpomněla, jak mi máma často říkala, že koho svědí kůže, ten má cukrovku. Tak to bylo ještě horší pomyšlení. Před očima mi defilovala přísná dieta bez mých milovaných sladkostí a bylo mi hrozně. Ale pak jsem zjistila, že mám blechy. Mně se tak ulevilo,“ zavýskla paní upřímně a já jsem nad šálkem kávy vybuchla smíchy. Přidalo se ke mně i několik blízko sedících zákazníků, kteří hlasitý monolog nechtěně vyslechli také, jen jedna paní si pro jistotu rychle odsedla.

Chápu radost paní Karolíny. Do diabetologické poradny naštěstí nemusí a jejich pejska stačí vykoupat a ošetřit antiparazitním přípravkem

Kéž se i nám vždy daří nepříjemné životní schválnosti zavčasu zlikvidovat. Jak vidno, máme na výběr dvě osvědčené možnosti. Můžeme si je drbat, nebo si o nich podrbat. Naštěstí.