- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Omlouvam se, ze jsem ve svem minulem prispevku vynechal jednu skutecnost dvacateho stoleti!
Komunismus a Nacismus patri mezi nejzhoubnejsi socialni systemy dvacateho stoleti!
V Lidicich jsem byl poprve jako desetilety v roce 1947 na vyletu se Sokolem. Dnes je to tezke si neco takoveho predstavit a snazit se tomu porozumet.
O to horsi je snazit se porozumet o par let pozdeji komunistickemu zverstvu, ktere sice nepachalo takove nelidske zlociny, zato ale lidem kradlo jeich majetky ve jmenu KOMUNISMU a dokonce i popravovalo jako jedna z mnohych Milada Horakova. Nase kdysi vynikajici zemedelstvi se z toho uz nevzpamatovalo.
Lidice jsou historický vykřičník. Stále platný.
Rád tam zajdu, je to fakt kousíček od nás, večer. Večer, když je tam klid a nic neruší v přemýšlení. Oficiality tam opravdu nemusím.
Užijte s tatínkem další jeho narozeniny a díky za Vaši vzpomínku.
Marku, děkuji moc. Vnímám to úplně stejně. Tam člověk prostě musí být. Přiznávám, že na oficialitě jsem tam nebyla nikdy.
Byla to hrůza Historie by se měla učit tak, jak byla a neobracet všechno vzhůru nohama. Jak můžeme vidět, "zlo" nezemřelo, idea stále trvá a šíří se. Vydává se za pozitivum pro lidstvo.
Ivanko, líp bych to nenapsala. Děkuji!!!
Zdeni, napsala jste to moc dobře, vehnala jste mi slzy do očí. To německé komando - to snad nebyli lidé, ale vraždící nacistická mašinérie. A přiznám se Vám k jedné věci. Někdy, a to jsem již byla dospělá a měla dvě děti, jsem odpověděla na inzerát, ve kterém žádala nějaké mladá paní z NDR, z Halle an der Saale o dopisování. Přivítala jsem to, zrovna se u nás v n.p. Fatra zřídil kurs německého jazyka a já jsem ho navštěvovala. Začaly jsme si dopisovat, a dokonce jsme si vyměnily i nějaké drobné dárky. Pak jsem se ale z nějakého našeho tisku dozvěděla, že to vraždící komando v Lidicích bylo z Halle, z města, kde žila ta moje německá dopisovatelka... Bylo mi to líto, ale bez jakéhokoli vysvětlení jsem s ní korespondenci zrušila. Vím, že za to ta paní nemohla, ale nemohla jsem jinak. V Lidicích jsem byla již jako dítě na výletě se školou, později i s manželem - a tragúdie Lidic se mě hluboce dotkla. (Řádění gestapa jsem jako malé dítě zažila, schovával se u nás uprchlý vězeň, oni ho u nás hledali, naštěstí nenalezli). Na ty jejich hnědé kožené kabáty, černé klobouky a ne jejich řev nikdy nezapomenu). Karma.
Mirečko, tak to je tedy příběh, uff. K tomu není co dodat. Děkuji.
Co dodat... pro tatínka i pro tebe
Na takové věci se nesmí nikdy zapomenout. Děkuji za krásný i když smutný, bolestný blog.
Danuško, snad právě tím, jak blízko od nás to je, to vnímám hodně citlivě vlastně od malička. Taková bestialita, prostě šílené a neospravedlnitelné ničím.
...koľko zla dokáže človek spôsobiť človeku...