Ano, znám takové páry, které spolu žijí celý život. V zásadě se milují, ale tu hůl by o sebe klidně přerazili...

Pavli, rozhodně se na stará kolena nenudí .

Tak to jsem se pobavila a zasmála. Díky za milý relax Zdeničko.

Milá Dani, děkuji za nakouknutí a posílám upřímný pozdrav!!!

Říkám, že "stáří" je jen pro ty "statečný" a nikdo z nás se mu nevyhne... To jsem nevymyslela, jen jsem si to někde přečetla. Ke statečnosti je pak ale třeba přidat i slušnost a ohleduplnost...

Ludmilko, to jste napsala moc pěkně, děkuji!!!

Znám podobnou dvojici. Ale oni to neberou nijak zle. Takhle se popichují už 60 let a baví je to dodnes. Ale je fakt, že kdo je nezná, tomu asi vstávají vlasy hrůzou nad těmi výroky.

Ano, to jsou vztahy, do kterých nikdo zvenčí nevidí, a to je dobře, alespoň jim do toho nikdo nemluví.

Babička se k dědovi chovala podobně a musím říct, že se mi to nikdy nelíbilo. K milovanému člověku bychom se měli chovat hezky, s úctou a respektem.

Fakt je, že někdo to má takto nastavené celý život, a k jinému se podobné chování připojí většinou až na sklonku života, když dva stárnoucí lidé zůstanou jen spolu, nechodí již do zaměstnání, děti je navštěvují sporadicky, přátelé věkem ubývají a najednou jsou si blízcí i otravní zároveň. Třeba moji rodiče se k sobě takto nikdy nechovali a nechovají, ale znám spoustu příkladů, kdy tomu tak je a většinou jsem pochopila, proč tomu tak je.

Přetvářka? Nebo synchronizovaná změna nálady? Těžko říct, Zdeni, ale jedno vím jistě. Každý vztah se musí zalévat a pěstovat jako vzácná květina, a čím je ta květina starší, tím je to náročnější.

Jeníčku, to jsi definoval parádně. Jsou to půvabné scénky, které patří k životu, ke stárnutí, k soužití dvou osob. A přihlížet tomu je někdy hodně úsměvné.

Klam, mam a šalba, jako v politice....

Ono to tak sice na první pohled vypadá, ale já bych to takto nespojovala. Zatímco podobné chování stárnoucích manželů vychází z toho, že si uvědomují svoji postupnou neschopnost čelit životu, prostě vědí, že je spousta věcí, které začínají být nad jejich síly, tak politici si svoji neschopnost neuvědomují, tu si uvědomují jejich voliči.

jo, to je aspoň příběh na skvělej blog

Zuzi, již doma z dovolené? Děkuji a nedělně zdravím!!!

Zdeňko, nejlepší příběhy píše život sám. Jen potřebuje schopnou autorku, aby ho zhmotnila do formy literární.

Davide, to je krásně řečeno, vlastně napsáno . Děkuji a přeji pěknou neděli!

Díky paní autorko, Váš příspěvek je takové nedělní sladkobolné osvěžení a ještě k tomu stojí na tvrdé realitě. Titíž lidé jsou prostě schopni prakticky ve stejném okamžiku myslet a jednat v ostrém rozporu. No ano, poznávám v tom i sám sebe...

ano, prostě to patří k životu a zřejmě i k určitému věku. Mně to nepřišlo ani tak pobuřující, ale spíš jako roztomilé. Mám v podobném věku několik blízkých příbuzných, obsluhuji v knihovně spoustu starších manželských dvojic, tak jsem drobností podobného druhu často svědkyní a beru to prostě jako součást všedního dne. Ale tohle bylo opravdu roztomilé, když připočítám i reakci sestřičky, která předešlý hovor neslyšela.