Co tam píšete vy?

Můj známý byl vloni na zhroucení, když od dospívajícího vnuka dostal těsně před Štědrým dnem esemesku: „Přeji ti do nového roku hodně síly do rozkroku, soulož celé Vánoce, vyhnou se ti nemoce!“

Nastává čas, kdy je zdvořilé dát příbuzným, přátelům a známým písemně najevo, že na ně myslíme a přejeme jim pěkné svátky. Zatímco dříve v tuto dobu zaplavily pošty statisíce vánočních pohlednic a novoročenek, dnes se stále častěji uchylujeme k vinšování e-mailovému, facebookovému či esemeskovému.

Ale co, na formě nezáleží, hlavně obsah aby byl potěšující. A to je právě úskalí vánočních blahopřání a novoročenek. Co, proboha, pořád psát? Co nového, neotřelého, výstižného, originálního, příjemného, laskavého? Ano, laskavého. Protože sváteční gratulace má své zákonitosti. Sami cítíte, že text: „Milá Jarčo, přejeme Ti pěkné, pohodové svátky prožité ve zdraví a koukej nám konečně vrátit tu pumpičku, co jsi si od nás půjčila v srpnu na dovolené na nafukování matrace,“ nějak obsahově drhne, ač je v něm vše podstatné.

Pokud bych mohla doporučit, nejste-li si jisti svojí ťukací zručností, posílejte raději klasické sváteční pohlednice. Možná se vám již i během obyčejných dní stalo, že vaše textová zpráva dorazila mobilní sítí k úplně jinému příjemci, než jste zamýšleli. Jestliže se jedná o neškodný obsah, pak je to situace k pousmání. Ale o vánočních svátcích může takový přehmat nabrat sílu doslova osudovou. Můj známý byl vloni na zhroucení, když od dospívajícího vnuka dostal těsně před Štědrým dnem esemesku tohoto znění: „Přeji ti do nového roku hodně síly do rozkroku, soulož celé Vánoce, vyhnou se ti nemoce!“ Přání bylo samozřejmě určeno kamarádům a dědeček se do hromadné rozesílky dostal mezi adresáty omylem.

Ovšem jsou tací, kteří při psaní vánočních zdravic úmyslně rezignují na vůni jehličí, jiskření prskavek či sváteční rozjímání, vydají se cestou pragmatickou a vy pak mezi ostatními, vesměs fádními blahopřáními, čtete: „Ježíšek se narodil v chlévě, tak se vykašlete na úklid, ať se u vás cítí jako doma.“ Sice nepředpokládám, že pak honem odhodíte prachovku a těsto na vánočku přestane samo od sebe kynout, ale pořád je to akceptovatelnější než vánoční e-mail: „Nemáš na Štědrý večer tak půl hodinky čas? Mám doma betlém a chybí mi tam osel...“

Abych pravdu řekla, nejsem proti dobrému vtipu, ale znevažování vánoční atmosféry nemám moc ráda. Cítím za ní autorovu bezmoc, nejistotu, stud a zoufalou obavu, že když si do něčeho posvátného nekopne, tak o nejštědřejším večeru zjistí, že je vlastně sám. A tak věřte, že záleží spíše na upřímných pohnutkách, s nimiž vánoční blahopřání posíláte. A jestli si vybíráte své přátele dobře, pak věřte, že oni to při jeho pročítání budou vědět.