Chlapi mají divný myšlení

Žena jim odpoví na jednoduchou otázku taky jednoduše, jak nejlíp dovede, a oni se lámou v pase smíchy.

„Skvělé kapučíno, fakt výborné,“ pochvalovala si kamarádka Jitka na jednom z našich přátelských posezení.

Pokyvuji hlavou. Taky sem na něj ráda chodím. Navíc tahle kavárna patří kamarádovi Milanovi, který zrovna dnes obsluhuje na place, tak to bude kapučíno a pár vřelých slov k tomu. V tu chvíli jsem si uvědomila, že Jitka dostala od manžela k Vánocům takový hodně chytrý kávovar se spoustou funkcí. No úplný ředitel. Tak jsem se zeptala: „A jak dobré kapučíno dělá ten tvůj nový kávovar?“

Jitka se celá schoulila do sebe, zatvářila se provinile a špitla: „Já nevím, já ho mám ještě pořád v krabici. Když jsem si přečetla návod, tak jsem usoudila, že tohle já v životě do provozu neuvedu. Pak se mi to přece jen povedlo, párkrát jsem to zkusila, ale to kafe do hrníčku tak nějak divně přikapávalo, mlíko taky, pěna žádná... Bylo to hnusný, pít se to nedalo. Tak jsem kávovar nacpala zpátky do krabice a leží tam ladem.“

„Víš co,“ dostala jsem nápad, „až nám Milan přinese ty tousty, tak se ho na správný postup dělání kapučína zeptej. Zase takový rozdíl v tom nebude, tyhle mašinky fungují všechny na podobném principu.“

„Tak děvčata, tady jsou tousty s kuřecím masíčkem,“ servíruje nám Milan osvědčenou dobrotu, „a k tomu halapartny,“ směje se a podává nám příbory. A to je kýžená chvíle pro Jitku. Aby nezdržovala obsluhování ostatních strávníků, fofrem vylíčí svůj domácí kapučínový problém a Milan stejně rychle uvede do provozu myšlenkové závity. Ale odpověď ho u našeho stolku přece jen zdrží, protože, jak vysvětluje, každý kávovar to má trochu jinak. A protože se u vedlejšího stolku začali netrpělivě ošívat, tak nám alespoň stručně popíše, jak obsluhuje svůj domácí kávovar, i jaké vychytávky na pěnu měl ten před ním, k tomu uvede pár nejznámějších kávovarových značek, a když vidí, že Jitka stále nešťastně vrtí hlavou, zeptá se: „A jaký kávovar máš ty?“

„Takovej černej“, vyhrkne Jitka. A Milan se, místo toho, aby ocenil její snahu zdržovat ho co nejméně, rozesmál na celou kavárnu. No, jak říkám, chlapi mají divný myšlení. Co mě však trápí mnohem víc, je podezření, jestli i ve mně není kousek mužského elementu. Já jsem se totiž smála jako Uršula Kluková ve scénkách se Šimkem a Krampolem, a nemohla jsem ten chechot zastavit. A když si na ten moment vzpomenu, už mě to zase bere.

P.S. Odpusť, Jitko, že jsem to práskla.