Já jsem dnes jel brzy ráno do stavebnin a poslouchal Frekvenci 1. Tedy, brzy (nejen)na moji současnou situaci. Kdy si, zvlášť při tomto pošmourném počasí, často přispím přes osmou a někdy i přes devátou ranní hodinu. (Byly totiž doby, kdy jsem byl v sobotu, v sedm ráno, dávno "na značkách", protože na dědině...)

No a moderátor tohoto celostátního rádia nám nadšeně sděloval, že všera měla naše výprava na OH neuvěřitelný den. Neuvěřitelný Metoděj dosáhl neuvěřitelného úspěchu a při tom všem zůstal neuvěřitelně skromný a stejně neuvěřitelný byl medailový návrat Evy Adamczykové, jako ostatně celý její neuvěřitelný životní příběh. Takže suma sumárum - vše bylo naprosto NEUVĚŘITELNÉÉÉ(!!!)... ale přesto se to stalo!

Neuvěřitelné, říkal jsem si i když jsem vše sledoval v televizi.

A při následující písničce pomalu dojížděl na dvůr oblíbené prodejny, jako první zákazník. O to víc neuvěřitelné, že jsem se donutil vstát tak brzy i když jsem nejel lyžovat...

Pane Jiří, to se mi zdá úplně neuvěřitelné.

Zdeňko, nejste sama, komu to trhá uši. A není to zdaleka jediná podivnost. Tuhle jsem třeba koukala na hokej a s údivem jsem zjistila, že se změnil v pěveckou soutěž. Komentátor totiž několikrát zajásal nad "dobrým hitem". Já teda nic neslyšela, ale to si vysvětluji tím, že já nikdy neměla dobrý hudební sluch...

Rozesmála jste mě. Sice vím moc dobře, jaký hit sportovní komentátor myslel a beru to jako sportovní hantýrku, ale spojitost s hudebním hitem mě dostala.

Byl jsem onehdy ve škole jako návštěvník takzvané Andersenovy noci. A chytal jednu facku za druhou. Když jsem pak nesměle poznamenal, že děti už snad ani neumí pořádně mluvit, tak mi bylo sděleno, že nějaké ty chyby nejsou důležité, zásadní je obsah. To mě zcela uklidnilo - protože ten chyběl docela.

Zkrátka řečeno slovy nedostižného mistra - rozmohl se nám tu takový... nepěkná věc.

Moc mě to mrzí, ale já mám bohužel občas podobnou zkušenost. Ach jo.

Paní Ortová, dnešní dorostenci (myslím tím věkovou skupinu do 45 let) s oblibou používají dvojsloví dám to. Už sice vím co to znamená, ale vadí mi to.

Tak to máte naprostou pravdu. Ano, to je dneska velice moderní vyjádření. Ani nevím, kdy se to vlastně začalo tak hromadně používat. Že by hláška z nějakého filmu? Dumám, ale opravdu nevím.

Mně zase rvou žíly moderátoři napříč všemi televizními a rozhlasovými stanicemi, kteří se při různých soutěžích diváků/posluchačů zásadně "ptají na otázku", místo aby ji kladli.

Mnozí lidé nepřemýšlejí nad významem slov, je pro ně snazší opakující se hlouposti papouškovat.

Já bych jim dal všem podmínku, nepodmíněně.

Jak nám vždycky říkal náš středoškolský češtinář (jako by přišel z filmu Cesta do hlubin študákovy duše): "Že vás zavřu do sklepa, o vodě, chlebu a salámu?"

To mi připomíná vtip o slovenských partyzánech: "Pomozte našim chlapcom, už dva týždně žijů len o suchom chlebe a suchom saláme."

Já souběžně sledují tenis a tam se to pro změnu hemží rodáky a rodačkami. Úplně se desim až některý budoucí tenisový talent bude narozen doma, nebo to s ním maminka do porodnice nestihne a půjde třeba o rodačku z parkoviště na odpočívadle D6.

Jo, bohužel to může být i rodačka z popelnice. Četla jsem knížku o dívce, která v době dospívání začala hledat svoji matku, která ji po porodu odložila do popelnice.

Také vás zdravím, paní Ortová. Moc zajímavé téma. Od teď jej budu mít v hlavě při každém rozhovoru se sportovcem a budu čekat na podmínku 👍

Biatlonisti s tím začali už vloni. Nejdřív jsem si myslela, že to byl jen přeřek, ale hlavně Terezka Voborníková to používala celou sezónu. A teď už v tom jedou skoro všichni.

Zdeni, mé labužnické jazykové srdce naprosto souzní v krvácení s tím Tvým. A nejde jen o meteorologickou podmínku, uvedu pár příkladů.

Dříve jsme diskutovali o něčem a zmiňovali se o něčem v šestém pádě, dnes se používá pád čtvrtý. Zřejmě z anglického discuss what a mention what.

Dříve jsme smetali drobky se stolu, ale vyndávali kuchařskou knihu ze stolu, padali se stromu, ale česali ovoce ze stromu. Dnes je všechno se z, dokonce podle pravidel, snad aby to měli žáci jednodušší. Tak mě napadá, že to už bychom rovnou mohli zrušit ypsilon a z udatných rytířů udělat bázlivé ritíře.

Ještě palička na závěr, mladá dívka řekla své rodičce: „Mami, zavři tu dóru.“ Nemyslela tím žádnou Dorotku, ale dveře z anglického door. To už bychom tedy pomalu mohli zrušit češtinu úplně.

Honzíku, no to jsou rány jako palicí do duše. Bože můj, takové vraždy mateřštiny. Mezi námi, já jsem ochotna přehlédnout spoustu věcí, ale na tohle jsem cimprlich!

Pěkný postřeh, naštěstí jsem si "podmínky" zatím nevšiml. To bych se rozčiloval taky. Čeština se vyvíjí, to je nevyhnutelné, ale obávám se, že hloupým směrem. Ti všímaví z nás určitě nemají rádi zbytečné zdrobněliny, nesmyslné zdrobňující zdrobněliny, kterým vévodí malé kafíčko, dále pak hlavní protagonista, nejaktuálnější, vyhrála třetí místo, dáme mu prostor k vyjádření, opakování slov vlastně, prostě, jakoby... (v tom je jednička rozhlasová stanice Evropa 2) Kdyby někdo nevěděl, vysvětlím.

Martine, to jste napsal skvěle, mám stejné postřehy. Jedním z nich je také moje hodně neoblíbené: sportovní komentátor přistoupí k vítězi a místo blahopřeji vám, řekne, tak gratulace.To se vždycky málem osypu. Gratulace není blahopřání, gratulace je podstatné slovo.