Bacha na Švédy

Když naši hokejisté flinkají na Mistrovství světa zpívání hymny, tak se nemůžou divit, že ve čtvrtfinále narazí na obávané Švédy.

Asi takhle… vím, že hokejové mistrovství není hudební festival. Ale taky vím, že už Jan Žižka vyzrál na nepřítele sborovým zpěvem. Nešlo jen o pouhé akustické zastrašení. Ale společně zpívaný chorál vzbouzel emoce, bojový zápal a pocit sounáležitosti. Atributy jsou to možná pro někoho nedůležité, až primitivní, ale jsou funkční. Možná namítnete, že naše hymna se nehodí do válečné vřavy, je lyrická, dojemná, vlídná. Souhlasím. Ale je naše! Je emotivní, nesmírně melodická, s krásným textem a bere za srdce každého, kdo nějaké srdce má.

Po zápase se na MS hraje vítězům státní hymna. Je to úžasný okamžik, který přivádí na tribunách ke zpěvu i ty diváky, kteří si jinak ostýchají zanotovat i doma v koupelně. A my u televize slyšíme ten nádherný chorál, který se line celou hokejovou halou, vidíme nadšené české publikum, odečítáme jim ze rtů slova naší hymny… a pak kamera zamíří do tváří našich hokejistů a neinformovaný divák si může myslet, že za nás nastoupili přistěhovalci, kteří se text ještě nestačili naučit. Abych zabránila křivdě, přiznávám, že občas některý z našich borců trošku mumlá, ale žádný nadšeně vlastenecký zpěv to tedy není. Naši kluci se prostě tváří tak, jako že oni jsou hokejisti, a ne Chinaski nebo Bee Gees.

Všimli jste si, jak vášnivě zpívají svoji hymnu švýcarští hokejisté? Jak u toho všichni září? Ale taky ti švédští, a vůbec nejsou v tu chvíli seversky chladní.

Něco vám povím, mám hokej ráda už od dětství, jsem fanynkou úspěchy nadšeně přející a prohry velkoryse odpouštějící, a proto doufám a věřím, že dnešní čtvrtfinále dopadne tak, že si ti naši kluci reprezentační budou večer „Kde domov můj“ z plných plic zpívat. Tak, pánové, žádné mumlání, a bacha na Švédy!

foto: pixabay.com