To je krásný příběh. Tak náš roční vnouček nosí pořád velký koště a lopatku. Ale určitě nemám obavy, jako pán z příběhu. Honzík totiž pochytil tuto zálibu po mně, úklidem jsem se dokonce nějaký čas i živila a měla jsem tuto práci ráda.

Názory z Tvého nadpisu slýchávám taky často, je se tomu usmívám. Rozum musí zvítězit.

No přesně tak. Kamarádka, která se už před lety odstěhovala na druhý konec republiky, takže se už moc nevidíme, ale hojně si píšeme, se mi vloni svěřila, že jí třicetiletá dcera přivedla představit svoji přítelkyni. A kamarádka situaci sice ustála, ale když odešly, málem se zhroutila. Pár dní nestála za nic a pak si řekla, že jsou na světě důležitější věci, že tohle si nikdo nenaplánuje, že dcera orientaci prostě dostala do vínku a ona to vezme tak, že v její přítelkyni získala další dceru. Má teď prostě dvě holky a má je obě ráda.