Ani netušíte, kolik lidí se diví, že ostatní čtou

aneb Knihovnice s hlasitým úsměvem má pro vás skvělý tip, jak můžete číst knihy, i když máte málo času.

Ani netušíte, kolik lidí se diví, že ostatní čtou. Dozvídám se to většinou v autobuse, když jedu do Slaného na kontrolu k lékaři a přisedne si ke mně paní, kterou jsem v knihovně nikdy neviděla. A než autobus dojede do Ješína, první vesnice na trase, paní se mě ptá, jestli ještě stále dělám v knihovně? Když se přiznám, tak mi začne tvrdit, že dneska už nikdo nečte. Většinou mi to nedá a nadšeně ze mě vypadne pěkně kulaťoučké číslo počtu dospělých i dětí, kteří u nás mají čtenářskou legitimaci a do knihovny si pravidelně chodí knihy vypůjčovat. Paní se chvíli hlasitě diví, že to není možné, protože ona by si sice taky chtěla číst, ale nemá na to čas. A dneska prý na to nemá čas nikdo. A já se pokaždé zeptám, co tedy paní dělá ve volném čase. A takřka vždy se mi dostane odpovědi, že žádný volný čas nemá, protože po práci nakoupí, obstará domácí povinnosti a večer kouká na televizi. A když se zeptám, jestli by se tedy nenašla skulinka na čtení třeba jeden den v týdnu místo televize, tak mě okřikne, že to tedy ne, protože sleduje seriály. Prý ještě před pár lety knížky ráda četla, ale teď na to fakt nemá čas.

A tak mě napadlo, že by se vydavatelé měli nad fenoménem této doby zamyslet a pro bývalé čtenáře a současné nečtenáře něco praktického udělat. Já jeden nápad mám. Kdo si čas na čtení najde, přeskočil by PŘEDMLUVU, kdo na čtení čas nemá, četl by pouze PŘEDMLUVU. Mohlo by to vypadat asi takto:

foto i text já

Přeji vám všem příjemné chvíli při čtení blogů a chvíle či hodiny plné potěšení při čtení knih.

Vaše Zdeňka Ortová

P.S. Těm, kdo by chtěli vědět, kdo je pachatelem, to můžu prozradit v diskusi.